Vatikán. „Jsou biskupové skutečně ochotni naslouchat mladým lidem a změnit něco z toho, co si myslí?“ – tuto otázku jistého mladíka položenou v rámci předsynodních debat tlumočil biskup italské Bresci papeži Františkovi při dnešní audienci pro pouť mladých z této diecéze. 3000 jejích účastníků přijal Petrův nástupce v Aule Pavla VI.
Papež za otázku poděkoval s ujištěním, že mu „skutečné“ naslouchání mladým „velmi leží na srdci“, a po příslovečně jezuitském způsobu odvětil rovněž otázkou:
„Já ovšem mám také právo klást otázky a chtěl bych se vás na něco zeptat. Právem se tážete, zda jsme my biskupové ochotni skutečně vám naslouchat a něco v církvi změnit. A já se vás ptám: Vy jste ochotni naslouchat Ježíši a změnit něco ve vás? Ponechám tuto otázku, aby vstoupila do vašeho srdce… Jste-li tady, mám zato, že ano, ale nechci to považovat za samozřejmé. Každý z vás ať o tom ve svém nitru, ve svém srdci uvažuje: Jsem ochoten vzít za své Ježíšovy touhy, sny? Nebo mám obavy, že by jeho sny mohly „rušit“ ty moje?“
Ježíšovým snem je to, co evangelia nazývají Boží království, vysvětlil dále papež. Znamená to vytváření velké rodiny bratří a sester s Bohem, který je Otcem a který se raduje z návratu každého ztraceného syna zpátky domů, dodal František. Připomněl ještě další Ježíšův požadavek: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe“. Proč užívá toto slovo, které se nám může jevit jako nehezké? – tázal se dále:
„Neznamená to pohrdat tím, co nám Bůh sám daroval: život, touhy, tělo, vztahy… Ne, to všechno Bůh chtěl a chce pro naše dobro. A přece Ježíš žádá po tom, kdo ho chce následovat, aby „zapřel sám sebe“, protože v každém z nás je to, co Bible nazývá „starý člověk“, egoistické „já“, které nenásleduje Boží logiku, logiku lásky, nýbrž opačnou logiku egoismu, vlastního zájmu, často maskovaného a skrývaného za pěknou fasádou.“
Ježíš zemřel na kříži, aby nás osvobodil od otročení tomuto „starému člověku“, pokračoval František. Hřích totiž působí naši vnitřní smrt, z níž nás může zachánit právě Ježíš. Potřebuje však naši spolupráci, dodal a doporučil mladým modlitbu: “Odpusť mi Ježíši, dej mi pokorné srdce plné lásky, podle srdce tvého“.
„Ježíš tuto modlitbu bere vážně! A těm, kdo mu důvěřují, věnuje překvapivé věci. Například to, že dokáže zakoušet novou radost z četby evangelia, Bible, vnímá krásu a pravdu Jeho Slova. Nebo se cítí přitahován mší svatou - což u mladých není příliš obvyklé, ne? – nebo touhu setrvávat s Bohem, zůstat v tichosti před eucharistií. A nebo nám Ježíš dá zakusit svou přítomnost v trpících, nemocných a vyloučených lidech… či odvahu naplňovat jeho vůli na cestě proti proudu, avšak bez pýchy, bez samolibosti a bez odsuzování druhých…“
To všechno jsou jeho dary, díky nimž se cítíme stále více vyprázdněni od nás samých a naplněni Bohem, dodal Petrův nástupce. Právě to se projevuje v postavách světců, podotkl dále a uvedl jako příklad sv. Františka s Assisi, ale také papeže Pavla VI., který pocházel z vesnice nedaleko Bresci. Dříve než se s jeho mladými krajany rozloučil, uložil jim zvláštní úkol: zjistit, jaký byl Giovanni Battista Montini za mlada a o čem snil, když byl v jejich věku.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
