Vatikán. Milosrdenství – odpuštění a dar. Pod tímto titulem dnes v Římě začíná setkání věnované spiritualitě milosrdenství, které organizuje Papežská rada pro novou evangelizaci. Ke kongregacím, bratrstvům i laickým sdržením, kterým je vlastní charisma milosrdenství, se v neděli připojí více než 550 misionářů milosrdenství z pěti světadílů, a to přesně dva roky po ustavení této zvláštní služby během posledního Svatého roku. Vyvrcholením několikadenního pobytu misionářů ve Věčném městě bude papežská audience a mše svatá se Svatým otcem v úterý 10. dubna, vysvětluje pro naše mikrofony arcibiskup Rino Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci.
„Nemohli jsme nepokračovat ve spiritualitě milosrdenství, kterou miliony věřících v celé církvi prožívali během Svatého roku. Připomeňme, že papež v listě, kterým uzavřel jubileum, překvapivě prodloužil působení misionářů milosrdenství. Z toho důvodu jsme zorganizovali toto setkání, které bude příležitostí ke zhodnocení situace na základě četných cenných svědectví a k nastínění další cesty.“
V bule vyhlašující Svatý rok papež misionářům milosrdenství udílí pravomoc odpouštět také hříchy, jejichž rozhřešení je vyhrazeno Apoštolskému stolci. V současné době jich ve světě působí 897. Přítomnost těchto kněží v diecézích je přitom velmi diskrétní, podotýká arcibiskup Fisichella.
„To je velmi zajímavé, protože jejich služba se odvíjí v naprosté rezervovanosti, ačkoli jejich působení v církvi je navýsost důležité. Jsou totiž znamením toho, že žádný člověk nesmí narazit na překážky a obtíže, pokud chce zakusit Boží milosrdenství a setkat se s ním. Právě toto misionáři dosvědčují. To, co papež řekl kněžím při mši svaté se svěcením olejů, platí ještě důrazněji pro misionáře milosrdenství – mají být znamením Boží blízkosti, a to rovněž v situaci těžkého hříchu, které jsou v pravomoci papeže.“
Během setkání misionářů milosrdenství s papežem Františkem bude zveřejněna apoštolská exhortace o svatosti. Jaký je vztah mezi milosrdenstvím a svatostí?
„Svatost a milosrdenství jsou povoláním křesťanů, protože jsou životem samého Boha. Bůh je nazýván „třikrát svatý“. Mohli bychom názorně doložit, že svatost je cestou a svědectvím o milosrdenství. Milosrdenství a svatost nejsou pouze životním ideálem, nýbrž závazkem, který jsme zváni každodenně naplňovat.“
Co se ale stane s člověkem, který milosrdenství odmítá nebo je nehledá? Italský deník La Repubblica nedávno zveřejnil údajný rozhovor papeže Františka s novinářem Scalfarim, ve kterém se Petrovu nástupci připisují slova o neexistenci pekla.
„Peklo bohužel existuje – zdůrazňuji bohužel, protože Bůh si ve svém milosrdenství peklo nepřeje. Lidská tvrdohlavost chce v sebeklamu nakládat se svobodou podle svého vlastního vnímání, a nikoli v širším záběru, čímž člověk sám sebe znehodnocuje. Mluvíme především o tajemství posmrtného života, které nevysvětlíme několika slovy. Patřím ke škole, která věří, že peklo existuje, ale doufá – opravdu doufá – že je prázdné. Dodávám, že církev může o někom s jistotou prohlásit, že je svatý, tedy že nazírá Boha, ale nikdy nebude moci potvrdit, že je člověk v pekle. Církvi toto nepřísluší, protože poslední soud náleží výlučně jedinci, který stojí před Bohem. To je nedotknutelný a nesmazatelný prostor, kde nemůže být soudcem nikdo jiný.“
uzavírá arcibiskup Rino Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci.
(jag)