Největší tragédií naší doby není halasný ryk zlých, nýbrž děsivé mlčení dobrých, tato stále platná slova burcující z poklidné lhostejnosti vyřkl Martin Luther King, od jehož násilné smrti dnes uplynulo 50 let. Lídr nenásilného hnutí za osvobození Afroameričanů byl zavražděn v Memphis, kam se vydal podpořit stávku špatně placených zaměstnanců městských služeb.
Martin Luther King byl synem baptistického pastora a sám kráčel v jeho stopách. Filosofie nenásilné občanské neposlušnosti, jakou razil jeho velký vzor Mahátma Gándí, z něj učinila jednoho z nejvýzněmnějších obránců lidské důstojnosti a práv menšin. Stanul v čele hnutí za svobodu afroamerického obyvatelstva, které se rozvíjelo od konce padesátých let. Jeho zbraněmi bylo nenásilí, nespolupráce a bojkot sociální nespravedlnosti. V roce 1964 ohlas jeho způsobu boje dolehl až do Vatikánu a Pavel VI. přijal Martina Luthera Kinga na soukromé audienci. Tři dny po jeho smrti, v homilii na Květnou neděli, papež Montini ostře odsoudil jeho vraždu a vyjádřil přání, aby jeho oběť nebyla marná:
“Připojme tuto vzpomínku ke Kristovým pašijím, které jsme právě vyslechli. Přijali jsme před několika lety na audienci tohoto křesťanského kazatele podporujícího lidský rozvoj svého černého lidu na americké půdě (…)”
Sám jsem s ním mluvil o nenásilném navázání přátelství a spolupráce mezi bílými a černými obyvateli, dodal Pavel VI. a dosvědčil, že cílem úsilí Martina Luthera Kinga bylo pokojné soužití obou ras.
“O to větší je náš zármutek nad jeho tragickou smrtí a o to důraznější je naše odsouzení tohoto zločinu. Jsme si jisti, že vy, spolu s celou katolickou komunitou a s celým světem, sdílíte tento postoj. Stejně jako je zavazující to, k čemu nás tato z duchovního hlediska vzácná krev vybízí. Kéž tento velký zločin získá hodnotu oběti, hlásá “ne” pro násilí i pomstu a nehloubí novou propast mezi občany téže vznešené země. Ať nové společné odhodlání k odpuštění, míru, smíření, rovnosti a k novým, rovným a spravedlivým právům převládne nad nespravedlivou diskriminací a nad současnými boji.”
Papež Pavel VI. vyjádřil také zármutek nad nepokoji, které tato událost vyvolala. Promluvu zakončil poukazem k naději, že smrt Martina Luthera Kinga povede k překonání bojů mezi rasami a “k ustanovení zákonů a způsobů soužití, které lépe odpovídají moderní civilizaci a křesťanskému bratrství”. “S pláčem a nadějí doufáme, že se tak stane,” zakončil svou promluvu Pavel VI.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
