Vatikán. Na prosluněném Svatopetrském náměstí za účasti asi 80 tisíc lidí sloužil papež František liturgii Zmrtvýchvstání Páně. Stejně jako loni pronesl papež krátkou homilii - plánovaně - bez připraveného textu:
„Po vyslechnutí Božího Slova a tohoto evangelního úryvku (Jan 20,1-9) mi přicházejí na jazyk tři věci:
První je zpráva. Oznamuje se tam, že Pán vstal z mrtvých. Tato zpráva již od prvopočátků křesťanství přecházela od úst k ústům, byl to pozdrav: »Pán vstal z mrtvých«. Ženy, které šly pomazat Pánovo tělo, byly překvapeny. Boží zpráva je vždycky překvapivá, protože náš Bůh je Bohem překvapení. Je tomu tak od začátku dějin spásy. Počínaje Abrahamem, Bůh překvapuje, když mu říká: »Odejdi odtud, odejdi ze svojí země a jdi.« Následuje jedno překvapení za druhým. Bůh neumí podat zprávu, aniž by překvapil. A překvapení ti způsobuje pohnutí v srdci, dotýká se tě právě tam, kde to nečekáš. Překvapení, řečeno slovníkem mladých, je jakási podpásovka. Nečekáš je. Přichází, obměkčuje tě. Tedy zaprvé: zpráva vytvoří překvapení.
Za druhé: spěch. Ženy běžely, pospíchaly a řekly: Našly jsme to a to! Boží překvapení nás přivádějí na cestu ihned, bez čekání. Rozběhnou se, aby viděly. I Petr a Jan běží. Také pastýři oné vánoční noci spěchali: »Pojďme do Betléma, abychom viděli, co pověděli andělé«. I Samaritánka běží, aby svým sousedům řekla: »To je novina! Nalezla jsem člověka, který mi pověděl všechno, co jsem udělala.« A lidé věděli, co udělala. Nechali všeho a běželi. Hospodyně nechala brambory v hrnci, které pak našla spálené... Důležité je jít, běžet a spatřit to překvapení, tu zprávu. Dochází k tomu i dnes. Když se v našich čtvrtích, obcích stane něco mimořádného, lidé se běží podívat. Spěchají. Ondřej neztrácel čas a rychle šel za Petrem, aby mu oznámil: „Našli jsme Mesiáše.“ Překvapení dobré zprávy se vždycky předává rychle. V evangeliu je jeden, který si dává trochu na čas, nechce se mu riskovat. Pán je však dobrý a s láskou očekává Tomáše, který říká: »Uvěřím, až uvidím jeho rány.« Pán má trpělivost i s těmi, kdo tolik nepospíchají.
Zpráva, překvapení a rychlá odpověď. Třet věci, kterou vám chci dnes říci, je otázka: A já? Mám srdce otevřené Božím překvapením? Jsem schopen pospíchat anebo opakuji stále stejnou písničku: »Až zítra, uvidím zítra.«? Co mi říká překvapení? Jan a Petr běželi ke hrobu. O Janovi nám evangelium říká, že »uvěřil«. Také Petr »uvěřil«, ale na svůj způsob, vírou trochu smíšenou s výčitkou, že zapřel Pána.
Zpráva, která překvapuje, uvádí do spěchu, a potom otázka: A co já dnes o těchto Velikonocích 2018? Co udělám? Co uděláš ty?“
Zakončil papež svoji homilii.
Po bohoslužbě se Svatý otec odebral do lodžie vatikánské baziliky, odkud pronesl tradiční Velikonoční poselství adresované světu a městu – Urbi et Orbi a mimo jiné řekl:
„Sám Ježíš předpověděl svoji smrt a vzkříšení podobenstvím o pšeničném zrnu. Řekl: »Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek« (Jan 12,24). A právě to se stalo: Ježíš - pšeničné zrno, které Bůh zasel do země - zemřel, zabit hříchem světa, zůstal dva dny v hrobě, ale v jeho smrti byla obsažena veškerá moc Boží lásky, která se uvolnila a projevila ono třetího dne, který dnes slavíme, totiž o Velikonocích Krista Pána. My křesťané věříme a víme, že Kristovo vzkříšení je opravdová naděje světa, naděje neklamná. Je silou pšeničného zrna, silou lásky, která se snižuje, dává až do konce a vskutku obnovuje svět.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežova Velikonočního poselství je ZDE
Následovalo slavnostní latinské požehnání Urbi et Orbi, po kterém se papež rozloučil:
„Drazí bratři a sestry,
Ještě jednou přeji požehnané Velikonoce vám všem, kteří jste přišli z Itálie a dalších zemí, jakož i všem, kdo jsou spojeni televizí, rozhlasem a dalšími sdělovacími prostředky. Radost a naděje zmrtvýchvstalého Ježíše ať zahrne útěchou rodiny, zvláště staré lidi, kteří jsou drahocennou pamětí společnosti, a mladé, kteří představují budoucnost církve a lidstva.
Děkuji vám za vaši účast na těchto Velikonocích, nejdůležitější slavnosti naší víry, protože je to slavnost naší spásy, slavnost Boží lásky k nám. Zvláštní poděkování patří za dar květinové výzdoby, která i letos pochází z Nizozemska.
Zvěstuje v těchto Velikonočních dnech slovy a životem tu krásnou zprávu, že »Ježíš vstal z mrtvých«. A prosím vás, nezapomeňte se modlit za mne. Dobrou chuť k velikonočnímu obědu a na shledanou.“
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
