Irák. Před patnácti lety, 20. března 2003, mezinárodní koalice pod vedením Spojených států zahájila operaci „Iraqi Freedom“ s cílem svrhnout režim Saddáma Hussajna, obviněný z vyvíjení zbraní hromadného ničení. Za necelý měsíc koalice obsadila všechna velká irácká města a 1. května americký prezident George W. Bush ohlásil ukončení hlavních vojenských operací. Invaze nicméně rozpoutala občanskou válku mezi šíity a sunnity, která spolu s guerillou bojující proti americkým jednotkám destabilizovala celý region.

Bagdádský patriarcha Luis Raphael Sako v rozhovoru pro agenturu italských biskupů (SIR) bilancuje situaci. Jak zdůrazňuje, země se sice těší větší svobodě vyjadřování a myšlení, ale zcela schází bezpečnost. Nedostává se práce, hospodářství se ještě nevzpamatovalo a chybí politická stabilita. Chaldejský patriarcha nicméně nevnímá situaci zcela negativně. Lidé, jak říká, dostali možnost zjistit, že demokracie není magie, ani věc, kterou lze vnutit. „Irák byl zemí, která demokracii nikdy nepozanala. Režim byl diktátorský, kultura tribální a sektářská. Spojené státy to dost dobře nepochopily. K nastartování demokracie nestačí slogany. Jednu věc však musíme zdůraznit. Lidé si dnes uvědomují důležitost změny pro nový Irák. Každý pátek probíhají na náměstí Osvobození v Bagdádu manifestace a mezi jejich účastníky je také mnoho křesťanů. Všichni požadují sekulární vládu, svobodu, rovnost a respekt k právu, což jsou základní hodnoty každého demokratického státu.“

Irák potřebuje mír a stabilitu, avšak především plná občanská práva pro všechny společenské skupiny, dodává patriarcha Sako. Upozorňuje, že po této stránce byla nová ústava schválená v roce 2005 „pastí na další náboženství“. Její 2. článek totiž prohlašuje islám za oficiální státní náboženství a primární zdroj práva a zároveň žádá, aby zákony neprotiřečily demokratickým principům a základním svobodám. „Náboženství nemůže být zdrojem práva pro stát. Společnost musí být pro všechny,“ dodává chaldejský patriarcha.

K nadcházejícím volbám smutně konstatuje, že křesťané, stejně jako další náboženské a národnostní skupiny nejsou sjednocení. Roztržky procházející napříč společností poznamenaly také křesťanskou komunitu. Někteří křesťané bojují s Kurdy, další jsou na straně Arabů. „Tato rozdrobenost je pro nás velkou prohrou, máme osm seznamů místo jednoho,“ říká bagdádský patriarcha Luis Raphael Sako.

(job)