Zítra se objeví na pultech evropských a amerických knihkupectví nejnovější knižní rozhovor papeže Františka věnovaný mladým lidem. Thomas Leoncini, třiatřicetiletý novinář, který se specializuje na rozhovory s celebritami, vystihl okamžik příprav na synodu o mládeži a kladl papeži otázky z perspektivy dnešní mladé generace. Přinášíme vám několik ukázek z této nové knihy nadepsané „Bůh je mladý“.
Mladí lidé dnes vyrůstají ve vykořeněné společnosti
Abys pochopil dnešního mladého člověka, musíš ho chápat v pohybu, nesmíš se zastavit a domnívat se, že se s ním ocitneš na stejné vlnové délce. Pokud chceme vést dialog s mladým člověkem, musíme být „pohybliví“ a pak se stane, že on zpomalí, aby nás vyslechl, ale bude to on, kdo se k tomu rozhodne. A když zpomalí, začne další pohyb: pohyb, v němž mladý člověk začne držet pomalejší krok, aby se nechal slyšet a starší zrychlí, aby s ním našli styčný bod. (...) Dospělí často mladé lidi vykořeňují, vytrhávají je z jejich kořené a namísto toho, aby jim pomáhali být proroky pro dobro společnosti, činí z nich sirotky a odpad. Mladí dnes vyrůstají ve vykořeněné společnosti.
Prosit naše mladé o odpuštění
Měli bychom prosit naše děti o odpuštění, poněvadž je ne vždycky bereme vážně. Ne vždycky jim pomáháme vidět cestu a vytvářet si prostředky, které by jim pomohly, aby neskončili jako skartovaní. Často jim neumíme dopřát snění a nejsme schopni je nadchnout. Je normální snažit se vydělat peníze, abychom vybudovali rodinu, vybudovali budoucnost a dokázali opustit roli podřízenosti dospělým, v níž dnes bohužel mladí dlouho zůstávají. Podstatné však je vyvarovat se dychtivé touhy shromažďovat peníze.
Nesmíme přistupovat na zneužívání mladých zaměstnavateli
Práce musí být pro všechny. Každá lidská bytost musí mít konkrétní možnost pracovat, dokázat sobě samému i svým drahým, že si může vydělat na živobytí. Zneužívání je nepřijatelné, nesmíme přistoupit na to, že tak mnoho mladých je zneužíváno zaměstnavateli na základě falešných slibů, výdělku, který nikdy nepříjde, výmluv, že jde o mladé a že musejí získat zkušenosti. Nesmíme přistoupit na to, že zaměstnavatelé očekávají od mladých práci na omezenou dobu, anebo dokonce zadarmo, jak se mnohdy děje (...) Mladí nás žádají, abychom jim naslouchali a my máme povinnost naslouchat jim a přijímat je, nikoli je zneužívat. Žádné výmluvy neobstojí.
Mnoho rodičů vychovává děti ke kultuře pomíjivého
Zdá se, že růst, stárnout a dozrávat je čímsi špatným. Je to synonymem vyčerpaného a nespokojeného života. Dnes se zdá, že je všechno potřeba nalíčit a zamaskovat. Jako by skutečnost života postrádala smysl. Nedávno jsem mluvil o tom, jak smutné je pokoušest se o lifting také na srdci! Jak špatným úmyslem je poukoušet se vymazat vrásky, které setkání, radosti a bolesti vepsaly do tváře! Velmi často se setkáváme s dospělými, kteří si hrají na dětičky, kteří považují za potřebné pohybovat se na adolescentní úrovni, ale nechápou, jak je to klamné. Je to ďáblova hra. Nedokážu pochopit, jak je možné, aby dospělý měl dojem, že má soutěžit s dítětem, a přece se to děje stále častěji. (...) Velmi mnoho rodičů je mentálně adolescentních, hrají si na prchavý věčný život a – ať již vědomě či nikoli – jejich děti se stávají obětí této perverzní hry s pomíjivostí. Na jedné straně totiž vychovávají děti nasměrované na tuto kulturu pomíjivosti a na druhé straně je stále více zasazují do společnosti, kterou já charakterizuji právě jako „vykořeněnou“.
Staří snílci a mladí proroci jako lék na vykořeněnost společnosti
Dnes se nám zdá, že sociální sítě nabízejí prostor, který nás propojuje s ostatními. Síť dovoluje mladým vnímat se jako součást jediné skupiny. Problémem internetu je však právě jeho virtuálnost: síť nechává mladé „ve vzduchu“, a proto také mimořádně přelétavé. (...) Dobrou cestou, která nás myslím může zachránit je dialog, dialog mladých se staršími. Vztahy mezi starými a mladými, které mohou příležitostně také vynechat střední generaci. Mladí a staří by spolu měli mluvit a to co nejčastěji. Považuji to za velmi naléhavé! Stejně staří jako mladí by v tom měli vzít iniciativu do svých rukou. (...) Tato společnost ale skartuje jak ty první tak i druhé, skartuje mladé stejně jako staré. A přece záchranou pro staré je to, když mohou předávat mladým paměť a stávat se tak autentickými snílky budoucnosti; zatímco pro mladé lidi je záchranou čerpat ponaučení z těchto snů a prorocky je nést vpřed.. (...) Staří snílci a mladí proroci jsou cestou záchrany pro vykořeněnou společnost, dvě pokolení odpesaných mohou zachránit všechny.
Bůh je mladý, protože „činí všechny věci nové“
Bůh je tím, kdo vždy obnovuje, neboť On je vždy nový: Bůh je mladý! Bůh je Věčný, který není v čase, avšak je schopen obnovovat, neustále omlazovat sebe a omlazovat všechno. Nejcharakterističtější rysy mladých lidí jsou také Jeho. Je mladý protože „činí všechno nové“ a miluje novost, protože překvapuje a miluje údiv, protože dopřává lidem snít a touží po našich snech, protože je silný a nadšený, protože buduje vztahy a žádá od nás totéž, je „sociální“. Když si představím mladého člověka, vidím, že také on má možnost být „věčný“, když dá k dispozici všechu svou čistotu, kreativnost, odvahu a energii a nechá se doprovázet sny a moudrostí starých. Je to cyklus, který se takto uzavře a který vytváří novou kontinuitu – a tak mi připomíná obraz věčnosti.
(job)