Ariccia. Svatý otec je spolu se svými spolupracovníky z římské kurie od neděle na duchovních cvičeních v rekolekčním domě v Aricci asi 40 kilometrů od Říma. Z tohoto důvodu se dnes nekoná generální audience. Duchovní obnova končí v pátek kolem poledne návratem všech účastníků do Vatikánu.
Letošními exerciciemi provází portugalský kněz o. José Tolentino de Mendonça, který je rektorem Katolické univerzity v Lisabonu a texty svých promluv zveřejnil. V jedné z nich se věnoval riziku přílišné intelektualizace víry. „Nezřídka dochází k tomu – uvedl – že se více staráme o racionální zdůvodnění víry než o věrohodnost na existenciální, antropologické či emocionální rovině. Ponecháváme stranou bohatství citového života a utíkáme se k rozumu. Podmínkou obdržení živé vody je však uznání, že žízníme. Až si to uvědomíme, je zapotřebí tuto žízeň odpovídajícím způsobem interpretovat a rozlišit od běžných potřeb.
„Nepleťme si přání s potřebami. Žízeň je určitý nedostatek, který nikdy nelze zcela uspokojit. Je to pnutí, otevřená rána a neomezená touha po věčnosti. Toto prahnutí je přáním, které nás přesahuje, ale - narozdíl od konečnosti - nedeterminuje. Konečnost je nedostatek vepsaný do našeho nitra. Nekonečná žízeň je prahnutím po nekonečnu.“
Proto je třeba soustředit se na tišení tohoto prahnutí v Bohu a nikoli v institucionálních strukturách.
„Musíme objevovat toto prahnutí spíše v jeho neuchopitelnosti a otevřenosti než v kodifikované skutečnosti, kde je vše předvídatelné, ustálené a bezpečné. Tohoto prahnutí není vlastnost, ani vlastnictví, nýbrž naopak podmínka žebrání. Věřící je tím, kdo žebrá u Boha.“
V jiné ze svých meditací mluvil portugalský exercitátor o opaku onoho prahnutí, totiž o omrzelosti (acedia), což je jakási nemoc duše, duchovní deprese či znechucenost, která připravuje člověka o chuť k životu, o nadšení a ve svojí podstatě je hlubokým neuspokojením.
Dalším opakem - řekl na jiném místě – je duchovní vyprahlost, prázdnota vyplňovaná strachem či falešnými náhražkami jako světobol, alkohol, konzum a hyperaktivnost. Jako příklad duchovní vyprahlosti uvedl postavu proroka Jonáše, vrtošivého člověka odporujícího Bohu, a bohatého mládence z evangelia, který chtěl následovat Ježíše, ale nedovedl se rozloučit se svým materiálním bohatstvím.
Odpovědí na tento stav ducha je pouze Ježíš, který nás vede cestou kříže. O. Tolentino věnoval obšírnou pozornost slovu „Přijď“ z knihy Zjevení sv. Jana (22,17), který se obracejí k Beránkovi ti, kdo prahnou po živé vodě. „V tomto slově – řekl exercitátor – se skrývá to, co potřebujeme, důvod našeho volání, základ naší naděje a často také našeho zoufání, bloudění a zdeptání, jež mají být definitivně přemoženy Bohem.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
