Vatikán. „A protože se značně rozmůže nepravost, ochladne u mnoha lidí láska“ (Mt 24,12). Tímto Ježíšovým výrokem z Matoušova evangelia uvozuje papež František letošní Poselství k postní době. Jde o větu z promluvy o konci světa, kterou Pán pronáší v Jeruzalémě na Olivové hoře, právě tam, kde začne jeho utrpení. Ježíš odpovídá na otázku učedníků, jaká budou znamení konce světa, ohlašuje veliké soužení a popisuje situaci, ve které by se mohlo ocitnout společenství věřících. Vykládá, že v reakci na bolestné události vystoupí falešní proroci, kteří svedou mnoho lidí natolik, až v jejich srdcích vyhasne láska.

Kdo jsou tito falešní mesiášové a proroci?, ptá se Petrův nástupce. „Jsou jako zaklínači hadů, využívají lidských emocí, aby lidi zotročili a dovedli tam, kde je chtějí mít. Kolik Božích dětí fascinuje vábení prchavé rozkoše, zaměňované za štěstí. Kolik mužů a žen okouzluje přízrak majetku, který z nich ve skutečnosti činí otroky zisku a nízkých zájmů. Kolik lidí žije v přesvědčení, že si vystačí sami se sebou, a padnou tak za kořist samotě“. Jiní falešní proroci jsou oni šarlatáni, kteří zejména mladým lidem předkládají jednoduchá a přímá řešení, která se však naprosto míjejí účinkem, vysvětluje dále Svatý otec s poukazem na klamnou záchranu v drogách, jednorázových vztazích a snadném, leč nepoctivém výdělku. „Tito podvodníci nabízejí nehodnotné zboží a odnímají to nejcennější – důstojnost, svobodu a schopnost milovat. Šalebná hra marnivosti nás přivádí k pavímu naparování, kterým se zesměšňujeme; a ze zesměšnění již není cesta zpět“. Není divu, zdůrazňuje papež, „ďábel, který je od počátku lhář a otec lži (Jan 8,44), odjakživa předstírá, že zlo je dobrem a faleš pravdou, aby zmátl lidské srdce.“ Každý člověk je tudíž povolán, aby rozlišil, zda jej ohrožují lži zmíněných falešných proroků. Nesmíme setrvat na povrchní rovině bezprostředních vjemů, nýbrž rozpoznat, co v nás zanechává trvalé a dobré stopy, protože právě to pochází od Boha a přispívá k našemu dobru, doporučuje papež.

Jak stydne láska a jaké příznaky toto vyhasínání doprovázejí?, táže se Petrův nástupce v druhé části poselství a znázorňuje tuto úvahu na výjevu z Božské komedie. Dante zde do posledního okruhu pekla umisťuje nejenom zrádce dobrodinců, jakým byl Jidáš, nýbrž hlavně ďábla, „panovníka toho bolestného kraje“ (Peklo, XXXIV. zpěv, 28-29), vládnoucího z ledového trůnu a obývajícího chlad udušené lásky. „Kořenem všeho zla je láska k penězům“ (1 Tim 6,10), objasňuje papež, „a ihned po ní následuje odmítnutí Boha, Jeho Slova, svátostí a útěchy, protože se raději zabydlujeme ve vlastním zoufalství. To vše se mění v násilí, obrácené proti lidem, kteří ohrožují naše domnělé jistoty – a tudíž proti nenarozeným dětem, starým lidem, přechodným hostům, cizincům, ale také bližním, kteří nesplňují naše očekávání“, píše papež František. „Rovněž stvoření je němým svědkem tohoto ochabování lásky – půdu zamořil odpad, pohozený úmyslně či z nedbalosti, znečištěná moře bohužel zakrývají ostatky mnoha ztroskotalých migrantů, nebesa, která by podle Božího plánu měla vypravovat o Jeho slávě, brázdí stroje, sesílající smrt.“ Láska vychládá také v našich společenstvích, dodává Petrův nástupce. Nahrazuje ji egoistická omrzelost, sterilní pesimismus, pokušení vydělovat se a vybíjet se v neustálých bratrovražedných válkách, zesvětštělá mentalita vedoucí jedině k zájmu o vnější zdání, čímž se oslabuje misionářská horlivost.

Papež František se nicméně na prahu postní doby nezastavuje u předchozí zdrcující analýzy, nýbrž nabízí dva účinné prostředky, předkládané církví. Prvním je leckdy hořký lék pravdy, druhým pak sladší přípravek tvořený modlitbou, almužnou a půstem. Modlitba pomáhá, aby se člověk zbavil skrytých lží, jimiž sám sebe klame, almužna vymaňuje ze žádostivosti po penězích a půst oslabuje naše násilné sklony, odzbrojuje nás a poskytuje důležitou příležitost k růstu. Půstem naše vůle procitá, aby opětovně sloužila Bohu, který jako jediný tiší náš hlad, připomíná římský biskup, který se v závěru letošního Poselství k postní době obrací ke všem lidem dobré vůle žijícím vně katolické církve: „Pokud vás, stejně jako nás, sužuje šířící se ničemnost, znepokojuje chlad ochromující srdce a skutky, jestliže pozorujete, že selhává pocit společného lidství, připojte se k nám, abychom společně vzývali Boha, postili se a darovali na pomoc bratřím vše, co je možné“, vyzývá papež František.

 

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180104poselstvi-svateho-otce-frantiska-k-postni-dobe-2018

 

 

(jag)