Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Veritatis gaudium (radost z pravdy) – tak nazval papež František novou apoštolskou konstituci věnovanou církevním univerzitám a katolickým teologickým fakultám. Dokument uvádí obsáhlá předmluva o ideových východiscích a konceptech, za níž následují dva oddíly věnované obecným a zvláštním normám. První se týká jak zřizování těchto škol a jejich statut, tak i vyučujících, studentů, udělování titulů či ekonomické správy. Druhý se pak týká specifických požadavků kladených na tři fakulty: teologickou, kanonického práva a filosofickou „s ohledem na jejich zvláštní povahu a důležitost pro církev“- jak stojí v dokumentu. Závěrečné normy upřesňují, že konstituce vstoupí v platnost prvním dnem akademického roku 2018-2019 či případně počínaje rokem 2019, v závislosti na akademickém kalendáři v různých oblastech. Jednotlivým fakultám a univerzitám se ukládá povinnost předložit svá revidovaná statuta a studijní plány Kongregaci pro katolickou výchovu do 8. prosince 2019.

Novou apoštolskou konstituci Veritatis gaudium doplňuje v prvním dodatku předmluva k apoštolské konstituci Jana Pavla II. Sapientia christiana z roku 1979 a v druhém dodatku podrobné prováděcí normy vypracované Kongregací pro katolickou výchovu.

Téměř čtyřicet let od vydání zmíněné instrukce sv. Jana Pavla II., která – jak František podotýká – zůstává „plně platná ve své prorocké vizi a jasném vyznění“, je zapotřebí doplnit ji o normativní předpisy vydané v uplynulých letech a zohlednit přitom také „změnu sociálně-kulturního kontextu na celosvětové úrovni“ a iniciativy, k nimž se Svatý stolec připojil na mezinárodní úrovni.

Papež František v předmluvě vychází z představy misionářské církve, vycházející ven, a žádá, aby v tomto duchu došlo k moudré a odvážné obnově studií na církevních vysokých školách.
V souvislosti s epochálními změnami, jak v antropologické tak v sociálně-ekologické sféře, žádá papež od církevních univerzit „radikální změnu paradigmatu“, kterou s odkazem na encykliku Laudato si´(114) neváhá nazvat „kulturní revolucí“. „Dnes je stále zřejmější, že je zapotřebí pravé evangelijní hermeneutiky, abychom lépe porozuměli životu, světu a lidem – píše papež. – Nejde přitom o syntézu, nýbrž o duchovní atmosféru bádání a jistoty založené na pravdách rozumu a víry.“ Teologie a filosofie posilují lidské vědění a osvěcují vůli, avšak jsou skutečně plodné pouze tehdy, děje-li se tak s otevřenou myslí a na kolenou, dodává papež František. Ve čtyřech bodech pak představuje kritéria, která mají být základem obnovy akademických studií na církevních školách, aby se podílela na jeho konceptu církve jako misionářské a vycházející „ven“.

Na prvním místě mluví o „kontemplaci a duchovním, intelektuálním a existenciálním uvádění do jádra kerygmatu“. Jak dále upřesňuje, míní tím především mystické vnímání sociální dimenze („mystické my“, o němž je řeč v Evangelií gaudium č. 87 a 272), zakotveném v trojiční teologii. Odtud papež odvíjí dále myšlenky obsažené již v Kompendiu sociálního učení církve, že totiž „Bůh v Kristu nevykoupil pouze jednotlivého člověka, nýbrž také sociální vztahy mezi lidmi“. Proto, jak zdůrazňuje, prohlubování křesťanské pravdy musí být prodchnuto přednostní volbou pro ty nejposlednější a odmítané.

Druhým kritériem je široce pojatý dialog, chápaný nikoli „jako pouze taktický postoj, nýbrž jako vnitřní nárok nezbytný k prožití komunitní zkušenosti radosti z pravdy“ a praktického dopadu, který z toho plyne. Papež vybízí ke spolupráci se všemi pozitivními instancemi, které podporují růst „univerzálního lidského svědomí“. Cituje výrok Benedikta XVI. z encykliky Caritas in veritate, kde mluví o pravdě jako o „logos“ vytvářejícím „dia-logos“, totiž komunikaci ve společenství (Caritas in veritate 4), a vybízí k dialogu s lidmi jiného náboženského či humanistického přesvědčení, s věřícími i nevěřícími. V této perspektivě se rýsuje také „šťastná a naléhavé příležitost“ revidovat studijní programy, dodává papež.

Odtud se odvíjí rovněž třetí základní kritérium, které papež nazývá inter a trans-disciplinárnost, realizovaná s moudrostí a kreativitou ve světle Zjevení, jak vysvětluje. V situaci, kdy se nedostává syntézy schopné poskytnout orientaci, je zapotřebí interdisciplinárnosti nejen v její „slabé“ formě ve smyslu multidisciplinárnosti, jež dovoluje nahlédnout předmět studia z různých hledisek, nýbrž ještě spíše v podobě „transdiciplinárnosti“, kterou papež definuje „jako umístění a kypění všeho vědění v prostoru Světla a Života nabízeného Moudrostí vystupující z Božího zjevení“.

Posledním papežovým kritériem je „naléhavá nutnost vytvářet síť“ mezi různými institucemi, které po celém světě pěstují a podporují církevní studia, s cílem iniciovat studijní programy věnované problémům epochálního významu. Jak se dále naznačuje v nové instrukci věnované katolickému vysokému školství, František tím míní především ekologické problémy spojené s „péčí o společný dům“ či na specifičtěji církevní rovině vztah mezi partikulárním a všeobecným či reflexi nad podobou křesťanství v jiných kulturách.

(job)