Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Papež František v neděli odpoledne navštívil ukrajinskou řeckokatolickou komunitu Věčného města, která se schází v bazilice sv. Sofie. Kostel zaplnily především ukrajinské ženy, které v mnoha italských rodinách pečují o nemocné a staré lidi. Za církevní představitele papeže přivítal vyšší kyjevsko-haličský arcibiskup Svjatoslav Ševčuk, kterého papež dobře zná z doby jeho služby v argentinské řeckokatolické diaspoře. Svatý otec v úvodu své promluvy připomenul tři osobnosti ukrajinské církve – kardinála Josyfe Slipyje, který založil římskou baziliku, a také biskupa Štěpána Chmila (1914-1978), který přímo ovlivnil duchovní cestu dvanáctiletého Jorgeho Bergoglia. Biskup Chmil totiž jako salesián působil v téže buenosaireské koleji, kde budoucí papež studoval:

“Zůstane mi nesmazatelná vzpomínka na to, jak jsem se v mládí – bylo mi dvanáct – účastnil mší, které sloužil. Naučil mne, jak ministrovat, číst vaši abecedu a odpovídat na různé části mše. Ministroval jsem u něj třikrát týdně a poznal jsem krásu vaší liturgie. Z jeho vyprávění se mi dostalo živého svědectví o tom, nakolik vaši víru zkoušelo a upevnilo hrůzné ateistické pronásledování minulého století. Jsem velice vděčný jemu a vašim četným hrdinům víry, kteří jako Ježíš rozsévali na cestě kříže, aby tak přispěli k bohaté žni. Pravé křesťanské vítězství se totiž vždy uskutečňuje ve znamení kříže, který je naším praporem naděje.“

Papež se dále zmínil o kardinálu Lubomyru Husarovi, který přijal kardinálský titul při téže konzistoři jako on, a vyzval věřící ukrajinské církve, aby trvale pamatovali na víru svých otců a matek, které je základem a oporou pro nynější generace. Ukrajinskou komunitu v Římě pak povzbudil k setkávání slovy, platnými pro mnohé krajanské komunity, které se sdružují kolem svých zahraničních farností.

“Kostel je místem setkávání, kde se léčí samota a vítězí nad pokušením izolace a uzavřenosti, kde čerpáme sílu, abychom se nestahovali sami do sebe. Komunita je tedy místem, kde sdílet radosti i námahu, kam přinášet obtíženost srdce, životní nespokojenost a stesk po domově. Bůh vás zde očekává, aby dodal jistotu vaší naději, protože když potkáme Pána, jeho naděje pronikne vším.“

Římský biskup poté s uznáním poukázal na práci mnoha ukrajinských žen, které při své službě v italských rodinách vydávají diskrétní svědectví o víře. Vybídl je, aby svou častokrát špatně placenou práci považovaly za poslání a vnášely Boží blízkost a něhu do péče o staré lidi, kteří jim nakonec otevřou dveře do ráje. Prostřednictvím římské komunity pak adresoval poselství řeckokatolíkům na Ukrajině, sužované válkou a hospodářskými obtížemi:

“Jsem zde, abych vám řekl, že jsem vám nablízku srdcem, v modlitbě, když sloužím eucharistii. Modlím se ke Knížeti pokoje, aby utichly zbraně. Prosím ho také, aby už jste nemuseli přinášet tak veliké oběti kvůli obživě svých drahých. Modlím se, aby v srdci každého z vás nikdy nevyhasla naděje, nýbrž se obnovovala touha po další cestě a neustále novém začátku.“

V závěru setkání s řeckokatolickou komunitou Věčného města se papež svěřil s jedním tajemstvím. Řekl, že má Ukrajinu před očima hned ráno po probuzení a večer před usnutím, díky ikoně Něžné Madony, kterou mu daroval arcibiskup Ševčuk.

“V Buenos Aires jsem si ji postavil do pokoje a zvykl jsem si, že ji každý večer a každé ráno pozdravím. Když jsem se pak vydal do Říma a už se nemohl vrátit, dal jsem si přivézt zbývající tři knihy breviáře a pár nezbytných věcí, mezi nimi také Něžnou Madonu. Každé ráno i každou noc, než jdu spát, ikonu políbím, a tak lze říci, že začínám i končím den „ukrajinsky“.“

Řekl papež František při nedělní návštěvě římské baziliky sv. Sofie.

(jag)