Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Nesmíme nikdy zapomínat na Boží přítomnost nejen v životě jednotlivců, ale ani v životě národů. Vaše nedávné dějiny ukazují, že zapomenutí na Boha nevyhnutelně vede také k zapomenutí na člověka, se všemi tragickými důsledky.“ – řekl vatikánský sekretář pro vztahy se státy, arcibiskup Paul Richard Gallagher při mši připomínající 25 let od navázání diplomatických vztahů mezi Svatým stolcem a oběma nástupnickými republikami po rozpadu Československa (18. ledna 2018). Z podnětu velvyslance ČR při Svatém stolci Pavla Vošalíka a velvyslance SR při Svatém stolci Petera Sopka se připomínka slavila společně, ve znamení oslavy dobrých, inspirativních a přátelských vztahů.

„Je to jakýsi eufemismus. Nemůžeme slavit rozpad Československa, a tak jsme slavili to, že jsme se rozpadli, navázali diplomatické vztahy – abychom to pak mohli společně slavit. Naše historie má dnes daleko větší smysl v onom pokojném rozdělení. Byl to proces, kteří tehdy mnozí z nás cítili bolestně a problematicky, ale s odstupem doby to byla obrovská lekce, na niž by se mělo stále více poukazovat. Lekce, že to jde také klidně a přátelsky, že po rozdělení nejsou vztahy narušeny, nýbrž vytváří se nový, kvalitativně jiný prostor pro vzájemné vztahy, které jsou umocněny tím, čím jsme prošli.“ – říká velvyslanec Pavel Vošalík.

Jak dodává slovenský velvyslanec Peter Sopko, po rozpadu Československa v ´93 roce vznikly dva nové státy, které žijí v symbióze. „Naše vztahy jsou příkladem pro ostatní země, jsou nadstandardní a mimořádně vyspělé.“

Při mši v pozoruhodné římské bazilice San Giorgio in Velabro, poblíž památných míst antického Říma spjatých s nalezením Romula a Rema, vatikánský „ministr zahraničí“ připomněl dlouhé křesťanské dějiny našich zemí i svědky evangelia z doby posledního pronásledování, z jejichž zástupu jmenovitě vzpomenul pražského arcibiskupa, kardinála Josefa Berana, a nitranského biskupa, kardinála Jána Korce. “Jsme vděčni za jejich příklad, na nějž jste právem hrdí a který i nadále inspiruje vaše úsilí o křesťanský život,“ řekl arcibiskup Gallagher. V reflexi nad situací křesťanství v naší době se pak pozastavil u otázky rozlišování dobrého a zlého, které sice může být zastíněno nejrůznějšími okolnostmi, nicméně podstatným způsobem poukazuje k roli svědomí. „Musíme se naučit slyšet hlas svědomí, který není hlasem nahodilých úsudků, nýbrž hlasem Hospodina, který zaznívá ve vnitřní svatyni naší mysli a srdce. Ti, kdo bojovali proti diktatuře, tyranii a nespravedlnostem, třebaže nesdíleli vždy naši víru, jednali ve jménu svědomí a rozpoznávali v něm vyšší hlas, který ukazuje pravou cestu,“ řekl arcibiskup Gallagher. Ocitoval pak slova bl. Johna Henryho Newmana, někdejšího tituláře kostela, v němž slavnost probíhala, který v jednom ze svých dopisů označil svědomí „za první ze všech Kristových náměstků“ (List vévodovi z Norfoku, 5).

Na dotvrzení toho, že slova o dobrých vztazích Čechů a Slováků nejsou jen prázdnými řečmi, uspořádala velvyslanectví obou států při Svatém stolci společně jazzový večer (24.ledna). Slovenský jazzman Peter Lipa se svým bandem zahrál v malebném prostoru archeologických vykopávek Domitiánova stadionu, tedy antické arény, která dala tvar nejvýstavnějšímu římskému náměstí „Piazza Navona“.

„Peter Lipa je příkladem toho, že rozdělení bylo takové „politické“. Čeští umělci jsou velmi dobře známí na Slovensku a slovenští působí velkou část svého profesního života také v České republice,“ konstatuje český velvyslanec.

Na rozdíl od Slovenské republiky, která schválila bilaterální dohodu se Svatým stolcem už v roce 2003, naše země zaostává. Ačkoliv Česká republika na expertní úrovni dohodu podepsala, parlament ji smetl ze stolu hned při prvním čtení 21. května 2003. Situace se však od té doby změnila natolik, že to z dnešní perspektivy není škoda – domnívá se velvyslanec Pavel Vošalík.

„Já jsem kuriózně skoro rád, že tu smlouvu nemáme a že smlouva, kterou jsem sjednal v roce 2002, nevstoupila v platnost. Bude to znít pro právníka asi kacířsky, ale každá smlouva nějakým způsobem petrifikuje, konzervuje stav vzájemných vztahů v okamžiku, kdy je sjednávána. Když si vzpomenu, jak jsme bojovali o každé slovo, o každý milimetr prostoru, kde by církev mohla působit, a když to srovnám s tím stavem, jaký dnes je, mohu říci, že jsme na míle vzdáleni stavu, který byl zakotven ve smlouvě z roku 2002. A skutečnost, že každou chvíli odpovídám na otázku, co bude se smlouvou, ji paradoxně udržuje při životě – víc, než kdyby byla sjednaná.“

Poslední měsíce diplomatického mandátu velvyslance Vošalíky probíhají ve znamení příprav na přenesení ostatků kardinála Berana do Prahy, k němuž dal papež František svolení na začátku ledna. Jak tato kauza pokročila?

Kauza získala novou dynamiku po té, co Jeho Svatost kývl na to, že ostatky přeneseny být mohou. Pan kardinál Duka stanovuje termín, v němž by si přál, aby kardinál Beran spočinul v katedrále sv. Víta, ke dni sv. Vojtěcha. Já příští týden odjíždím do Prahy, kde máme mít schůzku na arcibiskupství k debatě o technických záležitostech, a já jsem v kontaktu s kardinálem Comastrim a s jeho spolupracovníky z Fabbrica San Pietro, kde se bavíme o technických věcech. Postupuje se tedy administrativně technickým způsobem k tomu, aby na svátek sv. Vojtěcha pan kardinál Beran - jak mu to předpověděl ve svém posledním dopise z velikonoc 1969 kardinál Trochta, kde byla řeč o návratu ve stylu sv. Vojtěcha - spočinul tam, kde si přál, aby byl pohřben a čekal na své vzkříšení.

Hovořil velvyslanec České republiky při Svatém stolci Pavel Vošalík.

Zvukový záznam si můžete poslechnout zde.

(job)