Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Děkuji arcibiskupovi Hectorovi Miguelovi za slova na uvítanou, pronesená jménem celého Božího lidu, putujícího v těchto zemích.
Na tomto krásném historickém náměstí Trujillo, jež dokáže v každém Peruánci probouzet sny o svobodě, se dnes scházíme, abychom se setkali s Mamita de Otuzco. Vím, že mnozí z vás museli urazit spousty kilometrů, aby se mohli tady před zraky Matky shromáždit. Toto náměstí se tak stalo svatyní pod širým nebem a všichni si přejeme, aby na nás svým mateřským a laskavým pohledem shlédla Matka, která zná srdce Peruánců ze severu a z mnoha jiných míst, vidí jejich slzy, smích i touhy. Na tomto náměstí chceme oživit paměť lidu, který ví, že Maria je Matkou, jež svoje děti neopouští.

Na slavnost se celý dům zvláštním způsobem vyzdobí. Proto jsou zde obrazy pocházející z různých koutů tohoto regionu. Vedle nám drahé sošky Neposkvrněné Panny de la Puerta de Otuzco, zdravím a vítám Svatý Kříž z Chalpón Chiclayo, Vězněného Pána z Ayabaca, Milostnou Pannu z Paita, Zázračné Děťátko Ježíše z Eten, Matku Boží Bolestnou z Cajamarca, Matku Boží Alta Gracia de Huamachuco, Matku Boží Nanebevzatou z Chachapoyas, Nanebevzatou Pannu z Usquil, Matku Boží ustavičné pomoci z Huanchoco a relikvie mučedníků - minoritů z Chimbote.

Každou komunitu, každý kout této země provází tvář světce, láska Ježíše Krista a Jeho Matky. Je pozoruhodné, že tam, kde je společenství, kde je život a tlukoucí srdce, které prahne po důvodech k naději, zpěvu, tanci a důstojném životě, tam je Pán, tam nacházíme Jeho Matku a také příklady mnoha svatých, kteří nám pomáhají uchovávat radost v naději.

Spolu s vámi děkuji za jemnocit našeho Boha, který se snaží být každému nablízku takovým způsobem, aby Jej mohl přijmout, a tak se rodí ty nejrůznější tituly. Vyjadřují touhu našeho Boha přiblížit se každému srdci, poněvadž jazyk lásky se vždycky vyjadřuje v dialektu. Nezná jiný způsob, jak toho dosáhnout, a kromě toho je důvodem naděje vidět, jak si tato Matka osvojuje rysy dětí, jejich oděv a mluví dialektem svých dětí, aby je zahrnula svým požehnáním. Maria bude vždycky Matkou-Míšenkou, neboť v Jejím srdci se nacházejí všechny rasy, protože láska se snaží milovat a být milována všemi prostředky. Všechny tyto obrazy a sošky nám připomínají něhu, s níž chce Bůh být nablízku každé vesničce, každé rodině, tobě, mně a všem.

Je mi známa láska, jakou chováte k Neposkvrněné Panně de la Puerta Otuzco, které chci dnes spolu s vámi udělit titul Virgen de la Puerta, Matka milosrdenství a naděje.
Celá staletí prokazovala tato milovaná Panna lásku synům této země, její soška umístěná nade dveřmi je brání před hrozbami a až podnes probouzí lásku ve všech Peruáncích.

Nadále nás brání a ukazuje Bránu, která nám otevírá cestu k autentickému životu, nevadnoucím Životu. Ona vede zvlášť každé ze svých dětí, aby se vrátily domů. Vede nás Branou, jež nám uděluje Život, poněvadž Ježíš nechce, aby kdokoli zůstal venku a v nepohodě. Provází tak „touhu mnohých po návratu do domu Otce, který očekává jejich příchod“ (Misericordia et misera, 16) a kteří často nevědí, jak se vrátit. Jak řekl svatý Bernard, „kdo se zmítáš ve vlnobití tohoto světa, uprostřed bouří a větrů, místo abys kráčel po pevné zemi, nespouštěj oči ze světla této hvězdy a volej Marii!“ (Homilie II, 17, O stupních pokory a pýchy, Chvály panenské Matky, Krystal, Praha 1999, str. 95-96). Ona nám ukazuje cestu domů a přivádí nás k Ježíši, jenž je Branou Milosrdenství, a nechává nás s Ním, nic nežádá pro sebe, přivádí nás k Ježíši.

V roce 2015 jsme prožili radost Svatého roku Milosrdenství. Roku, ve kterém jsem všechny věřící vybídnul, aby prošli Branou Milosrdenství, „kdo tudy vstoupí, bude moci zakusit lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dodává naději“ (Misericordiae vultus, 3). A spolu s vámi chci znovu vyjádřit svoji tehdejší touhu: „Jak jen si přeji, aby budoucí roky byly prostoupeny milosrdenstvím a abychom my šli vstříc každému člověku a přinášeli mu dobrotu a Boží něhu!“ (tamt. 5). Jak jen si přeji, aby tato země, jež hostí Matku Milosrdenství a Naděje, mohla všude šířit a předávat Boží dobrotu a něhu. Není totiž, drazí bratři, lepšího léku na zahojení četných zranění, než milosrdné srdce, které je v utrpení a neštěstí, v pochybení a snaze o pozvednutí schopno prokazovat soucit mnoha těm, kteří nevědí, jak na to.

Soucit je aktivní, protože jsme se „naučili, že Bůh se k nám sklání (Oz 11,4), abychom jej mohli i my napodobovat a sklánět se k bratřím“ (Misericordia et misera, 16). Sklánět se zvláště k těm, kdo trpí nejvíce. Buďme vnímaví vůči těm, kterým se nedostává vína radosti, podobně jako Maria na svatbě v Galilejské Káně.

Hledím-li na Marii, nechtěl bych skončit bez zmínky o maminkách a babičkách tohoto národa. Ony jsou pravou hnací silou života a rodin v Peru. Čím by bylo Peru bez matek a babiček? Jaký by byl náš život bez nich? Oblíbit si Marii pomáhá osvojit si postoj uznání a vděčnosti vůči ženě, vůči našim matkám a babičkám, které jsou baštou života našich měst. Takřka ve stálém mlčení dál nesou život. A mlčení je silou naděje. Děkuji za vaše svědectví.

Uznání a vděčnost. Když hledím na matky a babičky, chtěl bych vás vybídnout, abyste bojovali proti metle, jež doléhá na náš americký kontinent a kterou představují četné případy vražd žen. A spousta násilí, jež se skrývá za mnoha zdmi. Vybízím vás k boji proti tomuto zdroji utrpení a prosím o prosazování legislativy a kultury odmítání veškerých forem násilí.

Bratři, Virgen de la Puerta, Matka Milosrdenství a Naděje, nám ukazuje cestu a ukazuje nám nejlepší obranu před špatností lhostejnosti a necitlivosti. Vede nás ke svému Synu a vybízí, abychom prosazovali a vyzařovali „kulturu milosrdenství založenou na novém objevu setkání s druhými, kulturu, v níž se nikdo na druhého nedívá lhostejně, a neodvrací zrak, když vidí utrpení bratří“ (tamt. 20). Kéž nám tato Panna udělí tuto milost.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy