Rádio Vaticana

Řím. Petrův nástupce se cestou do historického centra ještě zastavil v bazilice Panny Marie Větší, kde se pomodlil před tamní mariánskou ikonou Salus Populi Romani. Na Španělské náměstí, kde jej očekával římský vikář, arcibiskup Angelo De Donatis, přijel ve čtyři hodiny odpoledne. Obyvatelé Věčného města však jako každoročně vzdávali hold Panně Marii, počaté bez poskvrny prvotního hříchu, již od brzkých ranních hodin. Připomněli si tak dogma, vyhlášené bl. Piem IX. osmého prosince roku 1854, které o tři roky později (8.12.1857) ztělesnila stavba mariánského sloupu na římském náměstí Mignanelli mezi Španělskými schody a sídlem Kongregace pro nauku víry. Pomník, projektovaný architektem Luigim Polettim, byl zdvižen pomocí dvou set dvaceti římských hasičů. Na antickém mramorovém sloupu stojí mariánská socha z dílny Giuseppeho Obici a právě k ní už v půl osmé ráno vystoupil jeden člen římského požárního sboru, aby na její zdviženou paži zavěsil květinový věnec. Této úlohy se hasiči sami ujímali až do roku 1958, kdy se k nim poprvé připojil tehdejší papež, sv. Jan XXIII.

Před papežem Františkem se u mariánského sloupu vystřídala dlouhá řada osobností, institucí, farních a řeholních společenství. Průvod římských pracujících (od železničárů před zaměstnance mlékárny či dopravního podniku) vyvrcholil jejich zasvěcením Panně Marii, které vedl kaplan mons. Oliviero Pelliccioni. V pravé poledne se dostavil velvyslanec Španělska u Svatého stolce, protože právě Španělské království se rozhodně zasloužilo o vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí, a krátce před římským biskupem položila k mariánskému pomníku květinový dar rovněž primátorka Virginia Raggi. V očekávání papežského holdu se shromáždění věřící modlili růženec, který uzavřela modlitba, kterou pronesl Svatý otec:

Neposkvrněná Matko,
popáté přicházím k tvým nohám jako římský biskup,
abych ti vzdal hold jménem všech obyvatel tohoto města.
Chceme ti poděkovat za tvoji péči,
kterou věnuješ našemu putování,
putování rodin, farností a řeholních komunit,
putování těch, kdo denně někdy s námahami projíždějí Římem cestou do práce,
putování nemocných, starých, chudých
a mnoha těch, kteří sem imigrovali z krajin postižených válkou a hladem.
Děkujeme, protože, jakmile k tobě obrátíme svoji mysl,
pohled či letmý Zdrávas,
vždycky pocítíme tvoji něžnou a mocnou, mateřskou přítomnost.

Ó Matko, pomoz tomuto městu vyvinout „protilátky“
na viry naší doby:
proti lhostejnosti, jež tvrdí „mě se to netýká“,
proti občanské nevychovanosti pohrdající obecným dobrem,
proti strachu před jiným a cizím,
proti přizpůsobivosti zahalené výstředností,
proti pokrytectví, které obviňuje druhé, zatímco se dopouští téhož,
proti rezignaci na mravní a ekologický úpadek,
proti sdírání četných mužů a žen.
Pomoz nám odstranit tyto a ostatní viry
protilátkami, vzatými z evangelia.
Učiň, ať si osvojíme denní četbu evangelia
a podle tvého příkladu uchováváme toto Slovo v srdci,
aby jako dobré zrno přineslo užitek v našem životě.

Neposkvrněná Panno,
před 175ti lety, nedaleko odtud v kostele Sant´Andrea delle Fratte,
jsi se dotkla srdce Alfonse Ratisbonneho,
který se z tehdejšího ateisty a nepřítele církve stal křesťanem.
Ukázala ses mu jako Matka milosti a milosrdenství.
Dej také nám, zejména ve chvílích zkoušky a v pokušení,
abychom svoje zraky měly upřeny na tvé otevřené ruce,
jež nechávají na tuto zem splývat milosti Páně;
abychom odložili veškerou pyšnou aroganci
a poznali, jací doopravdy jsme,
totiž maličcí a ubozí hříšníci, vždy však tvoje děti.
A tak vložili svoji ruku do tvojí
a nechali se přivést k Ježíši, našemu bratru a Spasiteli,
k nebeskému Otci, který nás nikdy nepřestává očekávat
a odpouští nám, když se k Němu vrátíme.
Díky, Ó Matko, protože nás stále očekáváš!
Žehnej církvi, která je v Římě,
žehnej tomuto městu a celému světu.

Papežův hold zakončila modlitba loretánských litanií a hymnus Tota Pulchra. Ihned po závěrečném požehnání se Petrův nástupce odebral do nedalekého kostela Sant´Andrea delle Fratte. Tato zastávka je novinkou letošního roku. Bazilika vzdálená pár minut pěšky od Španělského náměstí byla před 175 lety dějištěm jednoho z patnácti církví uznaných mariánských zjevení. Matka Boží se tu 20.1.1842 zjevila židovskému právníku a bankéři Alfonsovi Ratisbonnemu, který měsíc nato přijal křest, později kněžské svěcení a společně se svým bratrem Theodorem (rovněž knězem, který konvertoval o patnáct let dříve) poté v Palestině vedl ženskou kongregaci (Religieuses de Notre-Dame de Sion) zaměřenou na pomoc obráceným židům a muslimům. Italský generalát této kongregace za druhé světové války ukryl vůbec největší počet pronásledovaných Židů římského ghetta a dnes kongregace vystupuje jako jeden z činitelů mezináboženského dialogu ve Svaté zemi i po světě.

Baziliku sv. Ondřeje v římském centru spravuje komunita Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly, která v tiskovém prohlášení „s upřímným uznáním přijala dar papežovy návštěvy“. Papež František je druhý v pořadí, který do baziliky vstoupil, po pastorační návštěvě sv. Jana Pavla II. v roce 1984. Pomodlil se zde před mariánským obrazem „Zázračné Madony“, který je dílem sicilského umělce Nataleho Carty. Na místo římského mariánského zjevení se přicházelo modlit mnoho světců – od sv. Dona Boska, který zde na Bílou sobotu roku 1880 Panně Marii svěřil schválení salesiánských konstitucí, přes sv. Terezii z Lisieux, která při svém římském pobytu v roce 1887 bydlela nedaleko baziliky, po sv. Maxmiliana Kolbeho, který zde přímo na oltáři v kapli zjevení sloužil primiční mši , 29. ledna roku 1918.

(jag)