Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tuto předposlední neděli liturgického roku nám evangelium podává podobenství o hřivnách (srov.
Mt 25,14-30). Jeden člověk, který se chystal na cesty, svěří svým služebníkům hřivny, což byly v té době velké peníze: jednomu pět hřiven, jinému dvě a dalšímu jednu, každému podle jeho schopností. Služebník, který obdržel pět hřiven, je podnikavý a vyzíská dalších pět. Stejně si počíná ten, který dostal dvě, a vyzíská další dvě. Avšak služebník, který dostal jednu, vykope v zemi jámu, kde peníze svého pána ukryje.
Tento služebník po návratu svého pána vysvětluje důvod svého počínání takto: »Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem šel a tvou hřivnu ukryl v zemi« (vv.24-25). Tento služebník nechová ke svému pánu důvěru, nýbrž má z něj strach, který jej blokuje. Strach vždycky znehybňuje a často vede ke špatným rozhodnutím. Strach odrazuje od iniciativy, přivádí k útěku do bezpečných a zaručených řešení, což má za následek, že se nic dobrého neuskuteční. K pokračování a růstu na cestě života netřeba mít strach, je třeba mít důvěru.
Toto podobenství nám umožňuje chápat, jak je důležité mít správný pojem Boha. Nesmíme si myslet, že je špatný pán - tvrdý a přísný - a chce nás trestat. Pokud v sobě nosíme tento pomýlený obraz Boha, nemůže náš život být plodný, protože žijeme ve strachu, který nás nepovede k ničemu konstruktivnímu, ba dokonce nás bude paralyzovat; strachem se sami zničíme. Jsme voláni k reflexi, abychom objevili, jaký je doopravdy náš pojem Boha. Již ve Starém zákoně se Bůh zjevil jako »milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný« (Ex 34,6). Ježíš nám stále ukazoval, že Bůh není pánem tvrdým a netolerantním, nýbrž plným lásky a jemnocitu, dobrotivým otcem. Proto k Němu můžeme a máme mít nezměrnou důvěru.
Ježíš nám ukazuje Otcovu štědrost a péči mnoha způsoby: slovy, gesty, přívětivostí vůči všem, zejména hříšníkům, maličkým a chudým – jak nám to dnes připomíná 1. Světový den chudých – ale také napomenutími, která vyjevují Jeho zájem o to, abychom svůj život zbytečně nepromarnili. To je znamením, že si nás Bůh velice cení, a toto vědomí nám pomáhá být zodpovědnými v každém svém jednání. Podobenství o hřivnách nás proto volá k osobní odpovědnosti a věrnosti, která se stane také schopností opakovaně se vydávat na nové cesty, aniž bychom „zakopávali hřivny“, tedy talenty, které nám svěřil Bůh a ze kterých budeme skládat účty.
Svatá Panna ať se za nás přimlouvá, abychom zůstali věrní Boží vůli a vyzískali užitek z hřiven, kterými nás obdařil. Tak budeme prospěšní druhým a v den poslední budeme přijati Pánem, který nám dá podíl na své radosti.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
