Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Učiň Pane, abychom na tomto místě, zasvěceném památce padlých za svobodu a spravedlnost, zuli opánky egoismu a lhostejnosti a skrze hořící keř tohoto mauzolea v tichosti zaslechli tvé jméno,“ modlil se papež František při včerejší návštěvě památníku ve „Fosse Ardeatine“. V tomto lomu na jižním římském předměstí při ardeatinské silnici popravili nacisté 24. března 1944 celkem 335 lidí, jako pomstu za atentát partyzánů na jednotky SS v centru Říma (via Rasella). „Fosse Ardeatine“ se pro Italy staly mementem hrůz nacistického teroru, podobně jako v našich zemích Lidice.
Do pamětní knihy tohoto mauzolea papež František zapsal slova: „Toto jsou plody války: nenávist, smrt a pomsta. Odpusť nám, Pane.“

Uctění památky obětí ardeatinského masakru se účastnil po boku papeže Františka také římský rabín Riccardo Di Segni, prezidentka židovské obce Ruth Dureghello – připomínající, že 75 popravených patřilo k židovské obci - a členové Národního sdružení rodin italských mučedníků padlých za svobodu vlasti.

Do vnitřního prostoru mauzolea vstoupil papež František sám. Po okamžicích tiché modlitby položil k hrobům obětí hromadné popravy kytici bílých růží.
Na prostranství památníku pak pronesl modlitbu:

„Bože Abrahámův, Bože Izákův, Bože Jákobův.“
Tímto jménem ses představil Mojžíšovi,
Když jsi mu vyjevil vůli osvobodit svůj lid z egyptského otroctví.
Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův:
Bůh, jenž se navždy zavazuje smlouvou věrné lásky.
Milosrdný a slitovný
Pro každého člověka a každý národ, trpící útlakem.
„Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu (...)slyšel jsem jeho úpění:
Znám jeho bolesti“ (Ex 3,7)
Bůh tváří a jmen.
Bůh každého ze tří set třiceti pěti lidí, zde popravených 24. března 1944,
jejichž pozůstatky odpočívají v těchto hrobech.
Ty znáš jejich tváře a jejich jména.
Všechna, včetně oněch dvanácti, jež neznáme; pro tebe není neznámým nikdo.
Bože Ježíše, Otče náš, jenž jsi na nebesích. Díky Němu, Ukřižovaný vstal z mrtvých,
Víme, že tvé jméno
„Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův“
znamená, že nejsi Bohem mrtvých, leč živých (srov. Mt 22,32),
že tvá smlouva věrné lásky je silnější než smrt
a je zárukou vzkříšení.
Učiň Pane, abychom na tomto místě,
zasvěceném památce padlých za svobodu a spravedlnost,
zuli opánky egoismu a lhostejnosti
a skrze hořící keř tohoto mauzolea
v tichosti zaslechli tvé jméno:
„Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův“
Bůh Ježíše,
Bůh živých.
Amen.

(job)