Vatikán.
Právě před pětadvaceti lety podepsal sv. Jan Pavel II. apoštolskou konstituci
Fidei Depositum, tedy text doprovázející vydání Katechismu katolické církve, napsaného po druhém Vatikánském koncilu. Tuto událost připomnělo dnes odpoledne slavnostní setkání v nové synodní aule, které zorganizovala Papežská rada pro novou evangelizaci. Svatý otec nesvolal toto shromáždění pouze kvůli připomenutí zmíněného výročí. Pozval hosty z řad římské kurie, ale i diplomatického sboru, akademických obcí, kněží, katechetů i laiků římské diecéze, aby přednesl návrh inovace Katechismu v jedné důležité otázce, totiž v postoji katolické církve vůči trestu smrti.
„Tato problematika nemůže být redukována na pouhou připomínku historické nauky, aniž by dala vyniknout nejenom věroučného pokroku v dílech posledních papežů, ale také změněnému povědomí křesťanského lidu, který odmítá souhlasný postoj vzhledem k trestu, který tak tíživě poškozuje lidskou důstojnost. Je třeba důrazně prohlásit, že odsouzení k trestu smrti, ať už je uskutečněn jakýmkoli způsobem, je nelidské opatření, které ponižuje osobní důstojnost. Sám o sobě odporuje evangeliu, protože je dobrovolným rozhodnutím zničit lidský život, který je v očích Stvořitele posvátný a jeho pravým soudcem a garantem může být v posledku pouze Bůh. Žádný člověk, „ani vrah nikdy neztrácí svoji osobní důstojnost“ (List prezidentovi Mezinárodní komise usilující o zrušení trestu smrti, 20. března 2015), protože Bůh je Otec, který vždycky očekává návrat syna, jenž si uvědomuje své pochybení, prosí o odpuštění a začíná nový život. Nikdo proto nejen nesmí být připraven o život, ale ani o samotnou možnost morální a existenciální nápravy, které prospěje společnosti.
V minulých stoletích, kdy byla nouze o nástroje obrany a společenská zralost nebyla ještě pozitivně rozvinuta, se trest smrt jevil jako logický důsledek uplatňování spravedlnosti, které je třeba se držet. Bohužel také v papežském státě byl tento krajní a nelidský prostředek používán, a byl přehlížen primát milosrdenství nad spravedlností. Přijímáme odpovědnost za minulost a uznáváme, že tyto prostředky byly diktovány spíše legalistickou než křesťanskou mentalitou. Starost o zachování integrity moci a materiálního bohatství vedla k přecenění hodnoty zákona a bránila hlubšímu porozumění evangelia. Nicméně, zastávat i nadále neutralitu vzhledem k novým požadavkům osobní důstojnosti bychom se dnes proviňovali více.“
V následujícím textu papež vysvětluje, proč tato změna neprotiřečí žádnému minulé církevní nauce a proč je třeba přestat hájit argumenty, které obhajují trest smrti. Cituje v této souvislosti svatého Vincence Lérinského: »Lze v Kristově církvi očekávat náboženský rozvoj? Samozřejmě lze, a to velmi značný. Vždyť kdo by byl vůči lidem tak nepřející a natolik se protivil Bohu, aby se tomu snažil zabránit?« (Commonitorium, 23,1) a pokračuje:
„Tradice je živá skutečnost a pouze jednostranné vidění může chápat „poklad víry“ jako něco statického. Boží Slovo nemůže být obkládáno naftalinem na ochranu proti parazitům jako nějaká stará přikrývka! Nikoli. Boží Slovo je dynamická a stále živá skutečnost, která prospívá a vzrůstá, protože směřuje k naplnění, které lidé nemohou zastavit. Tento zákon pokroku podle příhodné formulace svatého Vincence z Lérins: „annis scilicet consolidetur, dilatetur tempore, sublimetur aetate“(Commonitorum, 23,9) je specifická podmínka pravdy, která je ve svém bytí zjevena a předávána církví, a vůbec neznamená nějakou změnu nauky.
Nelze zachovat nauku, aniž by se jí umožnilo prospívat, a nelze ji vázat na strnulý a neměnný výklad, aniž by se snižovalo působení Ducha svatého. »Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán k našim předkům« (Žid 1,1), »nepřestává mluvit se Snoubenkou svého milovaného Syna« (Dei Verbum, 8). Tento hlas jsme povoláni si osvojit „zbožným nasloucháním“ (tamt.1), abychom umožnili své církevní existenci prospívat se stejným nadšením jako v počátcích směrem k novým horizontům, ke kterým nás Pán chce dovést.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
