Rádio Vaticana

Vatikán. Podobenství o milosrdném Samaritánovi z dnešního evangelia (Lk 10,25-37) komentoval dnes papež ve své homilii při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Ježíš tímto podobenstvím odpovídá jistému znalci Zákona, který se jej táže, jak dosáhnout věčného života, ale činí tak proto, aby přivedl Ježíše do úzkých. Pán jej proto nechává recitovat přikázání o lásce k Bohu a k bližnímu. Avšak znalec Zákona – poznamenal papež – „nepostřehl malou léčku, nastraženou Ježíšem, a dál se táže, kdo je to bližní.“

„Kristus vždycky odpovídá ušlechtile a v tomto případě chce příběhem o Samaritánovi vysvětlit tajemství Sebe samého,“ řekl papež a vypočítal pak šest aktérů Ježíšova podobenství: lupiče, okradeného a zbitého člověka, kněze, levitu, hostinského a Samaritána, který nepatřil k židovskému lidu. Popsal pak, jak si každý z nich počínal. Lupiči byli šťastní, protože si tohoto hodně nakradli hodně; život okradeného je nezajímal. Kněz, který by měl být mužem Božím, a levita, jenž byl obeznámen se Zákonem, se raněnému, polomrtvému člověku vyhnuli.

„Je to velmi obvyklý postoj, který zaujímáme ve vztahu k nějaké nehodě, totiž přihlížení. Pozorujeme neštěstí a jdeme dál. Čteme o něm v novinách, kde je trochu přibarvené, skandálně nebo senzačně. Avšak onen pocestný, který byl pohanem, hříšníkem, když uviděl onoho polomrtvého člověka, »bylo mu ho líto«. Lukáš to popisuje dobře. »Viděl ho a bylo mu ho líto«, stal se mu bližním, nevzdálil se. Obvázal mu rány, nalil mu do nich oleje a vína, ale nenechal jej tam. Neřekl si: »Udělal jsem své a jdu dál«. Nikoli.“

Vysadil jej na svého soumara, dovezl do hostince a ten den o něho pečoval, pokračoval papež. A když musel odejít za svými záležitostmi, zaplatil hostinskému, aby se o raněného postaral s tím, že mu při návratu doplatí, pokud nebudou stačit dva denáry, které mu dal. „Toto je tajemství Krista – poznamenal papež – stal se služebníkem, snížil se, zřekl se sám sebe a zemřel pro nás. Ježíš se nám - polomrtvým - nevyhnul, ale postaral se o nás, zaplatil za nás, nadále za nás platí a zaplatí, až přijde podruhé. Tímto tajemstvím Ježíš odpovídá znalci Zákona, který jej chtěl přivést do úzkých. Ježíš je milosrdným Samaritánem, který jej vybízí, aby si počínal stejně. Není to příběh pro děti, nýbrž mysterium Ježíše Krista,“ pokračoval papež.

„Zadíváme-li se do tohoto podobenství, porozumíme hloubce a šíři tajemství Ježíše Krista. Znalec Zákona odešel mlčky a zahanben. Nepochopil, neporozuměl Kristovu tajemství, ale možná pochopil onen lidský princip, který nás k porozumění tomuto tajemství přibližuje, totiž shlédnout na druhého, který potřebuje pomoc, a pozvednout jej. Pokud si někdo takto počíná, je na dobré cestě, k Ježíši.“

Papež se pak věnoval postavě hostinského, který - jak zdůraznil - „nic nechápal, ale jistě se podivil. Byl to úžas ze setkání s někým, kdo si počínal zcela nevídaně, tedy úžas ze setkání s Kristem,“ podotkl Svatý otec a vybídl k přečtení tohoto podobenství a k tomu, abychom si položili pár otázek:

„Co dělám já? Jsem lupič, podvodník, korupčník? Jsem knězem, který jde kolem, uvidí a vyhne se? Nebo katolickým činitelem, který jedná stejně? Anebo jsem hříšníkem, tedy tím kdo má být odsouzen pro svoje hříchy, a přiblížím se, stanu se bližním a postarám se o toho, kdo je v nouzi? Jak se stavím k tolika ranám a zraněným lidem, které každý den potkávám? Jednám jako Ježíš? Stávám se služebníkem? Prospěje nám se takto zamyslet při čtení tohoto úryvku. Tady se vyjevuje tajemství Ježíše Krista, který přišel kvůli nám hříšníkům, aby nás uzdravil a dal za nás život.“

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)