Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Bůh je spravedlivý, my se rdíme hanbou“ – těmito slovy promlouvá v dnešním prvním liturgickém čtení prorok Baruch (1,15-22) o neposlušnosti Božímu Zákonu, tedy o hříchu, a zároveň indikuje pravou cestu, jak žádat o odpuštění. Byla to také vůdčí myšlenka homilie papeže Františka při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Zastavil se především u skutečnosti hříchu, který poznamenává všechny lidi: krále, knížata, kněze i otce, jak vypočítává starozákonní prorok.

„Nikdo nemůže říci »Já jsem spravedlivý« nebo »nejsem jako ten či tamta«. Jsem hříšník. Řekl bych, že je to téměř naše první jméno: hříšníci. Proč jsme hříšníci? Byli jsme neposlušní ve vztahu k Pánu. On řekl jedno a my jsme činili něco jiného. Nedbali jsme Pánova hlasu. Promlouval k nám mnohokrát. Každý může ve svém životě přemýšlet o tom, kolikrát k němu Pán promlouval... a kolikrát Mu nenaslouchal. Mluvil v našich rodičích, rodině, katechetovi, v kostele, v kázáních a také v našem srdci.“

My jsme se však vzpouzeli, a to je hřích, tedy vzpoura, zatvrzelost v následování zvrácených náklonností vlastního srdce a upadání do každodenních drobných idolatrií: chamtivosti, závisti, nevraživosti a nactiutrhání. „Pomlouvání – řekl papež – „je válka vedená za účelem zničit druhého člověka.“ A právě hřích, jak říká prorok Baruch, působí, že »na nás ulpělo zlo«, protože „hřích pustoší srdce, pustoší život a pustoší duši,“ kázal Svatý otec a upřesnil:

„Není to skrvna, která se odstraní. Kdyby to byla pouhá skvrná, stačilo by jít do čistírny a dát se očistit. Nikoli. Hřích je vztahem vzpoury proti Bohu. Je sám o sobě špatný, ale je špatný ve vztahu k Bohu, který je dobrý. Pokud smýšlím o svých hříších takto, pak namísto toho, abych upadnul do deprese, vnímám onen velkolepý pocit, kterým je zahanbení, ono zardění se hanbou, o kterém mluví prorok Baruch. Zahanbení je milost.“

Zahanbení umožňuje uzdravení, pokračoval papež František a svoje kázání zakončil:

„Když nás Pán takto vidí, tedy že se stydíme za to, čeho jsme se dopustili, a pokorně prosíme o odpuštění, pak nás On, jakožto Všemohoucí, objímá a odpouští nám. Toto je cesta k odpuštění, kterou nám dnes ukazuje prorok Baruch. Chvalme Pána za to, že projevil svoji všemohoucnost právě v milosrdenství a v odpuštění.“

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)