Tvé narození, panenská Bohorodičko, je jako ráno přinášející radost celému světu: z tebe nám vzešlo slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh! (
Antifona k Zachariášovu kantiku). Slavnost Mariina Narození nás osvěcuje podobně jako konejšivý ranní úsvit tuto kolumbijskou planinu, nádhernou krajinu, jejíž vstupní branou je Villavicencio.
Maria je zářivý úsvit, který oznamuje konec noci, ale především den, který nadchází. Její narození nám dává tušit laskavou, něžnou a soucitnou iniciativu lásky, s níž se Bůh sklání až k nám a volá nás, abychom s Ním uzavřeli podivuhodnou smlouvu, kterou nic a nikdo nebude moci zrušit.
Maria se uměla nechat prozářit Božím světlem a odrážet třpyt tohoto světla ve svém domě, který sdílela s Josefem a Ježíšem, a ve svém lidu, ve svém národě, i v onom společném domě celého lidstva, jímž je stvoření.
V evangeliu se četl Ježíšův rodokmen (srov. Mt 1,1-7), což není pouhý jmenný seznam, nýbrž živá historie, dějiny lidu, s nímž kráčel Bůh, jenž se stal jedním z nás a zvěstoval nám, že v jeho krvi proudí dějiny spravedlivých i hříšníků a že naše spása není sterilizovaná, laboratorní, nýbrž konkrétní; je ze života na cestě. Tento dlouhý seznam nám říká, že jsme malou částí velkých dějin, a pomáhá nám nenárokovat si přepjatý protagonismus, pomáhá nám nepodléhat pokušení únikových spiritualismů a neodpoutávat se od konkrétních dějiných souřadnic, ve kterých je nám dáno žít. A kromě toho zahrnuje do našich dějin spásy i ty temnější či tristní stránky, chvíle zklamání a opuštěnosti srovnatelné s exilem.
Zmínka o ženách, z nichž žádná rodokmenem uvedená nepatřila mezi velikánky Starého zákona, nám umožňuje jedno speciální přiblížení. Ženy z tohoto rodokmenu zvěstují, že v Ježíšových žilách proudí také pohanská krev a připomínají příběhy útisku a marginalizace. V komunitě dosud zmítané patriarchálními a maskulinními postoji je dobré zvěstovat, že evangelium začíná zmínkou o ženách, které udaly směr a tvořily dějiny.
A uprostřed toho všeho Ježíš, Maria a Josef. Maria svým velkodušným přitakáním umožnila Bohu, aby na sebe tyto dějiny vzal. Josef, spravedlivý muž, nedovolil, aby jej pýcha, vášně a horlivost vyvrhly z tohoto světla. Ze způsobu podání se dozvídáme o tom, co se stalo Marii, ještě před Josefem. Jeho rozhodnutí vyjevuje lidské kvality ještě předtím, než mu přijde na pomoc anděl, aby mu dal pochopit vše, co se kolem stalo. Ušlechtilost jeho srdce umožňuje, aby podrobil lásce všechno, co se naučil ze Zákona; a dnes, v tomto světě, kdy je psychologické, verbální i fyzické násilí páchané na ženě evidentní, se Josef prezentuje jako postava uctivého, delikátního muže, který, ač nemá všechny informace, rozhoduje se pro dobré jméno, důstojnost a život Marie. A ve své pochybnosti o tom, jak nejlépe si počínat, mu Bůh osvícením jeho úsudku pomáhá volit.
Tento lid Kolumbie je Božím lidem; také tady můžeme mít rodokmeny plné příběhů, z nichž mnohé jsou tvořeny láskou a světlem; jiné svárlivostí, urážkami a také smrtí... Kolik z vás by mohlo vyprávět o zkušenostech exilu a zklamání! Kolik žen šlo mlčky a osamoceně dál, a kolik dobrých mužů se snažilo odložit zášť a nevraživost v touze spojit spravedlnost a dobro! Jak nechat vstoupit světlo? Jaké jsou cesty smíření? Skrze přitakání celým dějinám jako Maria, a nikoli jen jejich části. Odložením vášní a pýchy jako Josef. A jako Ježíš Kristus vzetím na sebe, přijetím a osvojením si těchto dějin, protože tady jsme všichni Kolumbijci, tady je to, co jsme... a co s námi může učinit Bůh, pokud přitakáme pravdě, dobru a smíření. A to je možné jedině, naplníme-li světlem evangelia svoje příběhy hříchu, násilí a sváru.
Smíření není abstraktní slovo; kdyby tomu tak bylo, vedlo by jenom ke sterilitě, ba většímu odstupu. Smíření je otevřením dveří všem a každému, kdo prožil dramatickou skutečnost konfliktu. Když oběti přemohou pochopitelné pokušení pomsty, stanou se nejvíce věrohodnými protagonisty procesů tvorby pokoje. Je třeba, aby někdo měl odvahu učinit první krok tímto směrem, aniž by čekal, že jej učiní druzí. Jeden dobrý člověk stačí, aby byla naděje! A může jím být každý z nás! To neznamená neuznat či zastírat rozdíly a konflikty. Neznamená to legitimizovat individuální či strukturální nespravedlnost. Krok ke smíření nemá sloužit přizpůsobení se nespravedlnosti. Jak učil sv. Jan Pavel II., je spíše „setkáním bratří ochotných překonat pokušení egoismu a zřeknout se pokusů o pseudospravedlnost; je plodem mocných, ušlechtilých a velkodušných citů, které vedou k nastolení soužití založeného na respektování každého jednotlivce a hodnot vlastních každé civilizované společnosti“ (List biskupům Salvadoru, 6. srpna 1982). Smíření se proto konkretizuje a upevňuje přispěním všech, dovoluje tvořit budoucnost a dává růst naději. Každé úsilí o pokoj bez upřímné snahy o smíření ztroskotá.
Evangelium, které jsme slyšeli, končí zmínkou o Ježíši, kterého nazývá Emanuel, tj. Bůh s námi. A jako Matouš začíná, tak své evangelium i končí: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (28,20). Ježíš je Emanuel, který se rodí, a Emanuel, který nás denně provází, je Bohem-s-námi, který se rodí, a Bohem-s-námi, který jde s námi až do konce světa.
Tento příslib se uskutečňuje také v Kolumbii: mons. Jesús Emilio Jaramillo Monsalve, biskup v Arauca, a kněz mučedník z Armero jsou toho znamením, výrazem lidu, toužícího vymanit se z bažin násilí a zloby.
V této podivuhodné scenérii je na nás, abychom přitakali smíření a aby toto přitakání zahrnovalo také naši přírodu. Ne náhodou jsme ji také spoutali svými majetnickými vášněmi, svojí žádostí ovládat. Vás krajan o tom působivě básní: „Stromy pláčou, svědčí o spoustě roků násilí. Moře je hnědé, mísí v sobě krev s půdou“ (Juanes, Minas piedras). Násilí v lidském srdci, jež je raněno hříchem, se projevuje také chorobnými příznaky v půdě, vodě, vzduchu a živočiších. (srov. Laudato si´, 2). Je na nás, abychom přitakali jako Maria a zpívali spolu s ní o „velikých věcech, které učinil Pán“, protože, jak slíbil našim otcům, pomáhá všem národům a každému lidu, pomáhá Kolumbii, která se dnes chce smířit, i jejímu potomstvu navěky.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
