Uprostřed hrůz děsivé bouře, která se snesla na Evropu, jsem si hned na začátku svého pontifikátu nade vše ostatní předsevzal tři věci: dokonalou nestrannost vůči všem válčícím stranám náležící se tomu, kdo je společný Otec, a všechny má stejně rád jako svoje děti; nepřetržité úsilí prokazovat podle svých možností všem co největší dobro, a to bez ohledu na lidi, bez rozlišování národností nebo náboženství, jak mi to diktuje všeobecný zákon lásky a nejvyšší duchovní úřad, který mi svěřil Kristus; a nakonec ustavičnou snahu, ke které mne zavazuje moje smírčí poslání, nezanedbat nic z toho, co je v mojí moci, a mohlo by přispět k urychlení konce této pohromy a přivést národy a jejich představitele mírnými radami a klidnými kroky k pokoji, ke spravedlivému a trvalému míru.

Kdo sledoval moje počínání během tohoto bolestného tříletí, které se nyní končí, mohl zjistit, že jsem byl neustále věrný absolutní nestrannosti a dobročinnosti a stejně tak jsem nepřestal vybízet válčící národy a vlády, aby se vrátily k bratrství, byť nebylo vždycky zveřejňováno vše, co jsem s tímto ušlechtilým úmyslem činil.

Na sklonku prvního roku války jsem vás vroucně vybízel a také vám ukázal cestu k dosažení stabilního a důstojného míru. Bohužel, jsem nebyl vyslyšen. Válka zavile pokračovala další dva roky a přinesla další hrůzy, stala se ještě krutější a šířila se po zemi, na moři, ba dokonce i ve vzduchu, odkud se na bezbranná města, klidné obce a jejich obyvatele snášela smrt a útrapy. Nikdo si dnes neumí představit, jak by se rozmnožily a zhoršily škody, kdyby se k těmto krvavým třem letům přidaly ještě další měsíce, neřku-li roky. Má se snad civilizovaný svět stát polem smrti? A Evropa, tak slavná a kvetoucí, má padnout anebo být stržena všeobecným šílenství do propasti vstříc skutečné sebevraždě ve vlastním slova smyslu?

Za tohoto znepokojivého stavu věcí, tváří v tváří tak vážné hrozbě, nikoli kvůli zvláštním politickým zřetelům, ani na návrh či kvůli zájmům některé z válčících stran, nýbrž pohnut pouze vědomím svrchované povinnosti společného Otce věřících, vzdechy dětí, které nás žádají o smiřující čin a slovo, a z podnětu samotné lidskosti a rozumu opět volám po míru a vroucně vyzývám ty, kdo mají v rukou osudy národů. Abychom se však nedrželi pouze všeobecností, k čemuž jsem byl okolnostmi veden předtím, chci nyní přejít ke konkrétnějším a praktičtějším návrhům a vyzvat vlády válčících národů, aby se dohodly na následujících bodech, které budou pro spravedlivý a trvalý mír zásadní a jejichž upřesnění a doplnění ponechávám na nich.

Nejprve je třeba přistoupit k základním kroku, totiž podrobit materiální sílu mravní síle práva. Je proto nutná spravedlivá dohoda všech na simultánním a vzájemném umenšení vyzbrojování podle norem a záruk, které je třeba stanovit v míře, jež je nezbytná a dostačující k udržení veřejného řádu v jednotlivých státech; a namísto zbraní zřídit rozhodčí instituci, která by měla vznešenou smírčí funkci, podle sjednaných norem a sankcí, jež by nastoupily proti tomu státu, který by její rozhodnutí odmítl či nepřijal anebo si v mezinárodních záležitostech počínal svévolně.

Ustanovením říše práva tak budou odňaty překážky bránící komunikaci mezi národy pravou svobodou a pospolitostí na moři, takže by odstranění rozmanitých příčin konfliktu otevřelo všem nové zdroje prosperity a pokroku.

Pokud jde o škody a válečné výdaje, nevidím jiné východisko než všeobecnou normu plného a vzájemného oddlužení, které by navíc bylo ospravedlněno nezměrným prospěchem plynoucím z odzbrojení, tím spíše, že pokračovat v tolikerém krveprolití pouze z důvodů ekonomické povahy, je nepochopitelné. A kdyby proti sobě v nějakém případě stanuly zvláštní důvody, bylo by třeba je spravedlivě a rovně zvážit.

Tyto mírumilovné dohody a nezměrné výhody, které z nich plynou, však nejsou uskutečnitelné bez vzájemného navrácení nyní okupovaných území. Německo by tedy mělo naprosto vyklidit Belgii a zaručit její plnou politickou, vojenskou a ekonomickou nezávislost na jakékoli mocnosti, a rovněž tak francouzské území. Protivník by zase měl vrátit německé kolonie. Pokud jde o územní otázky jako např. ty mezi Itálií a Rakouskem, Německem a Francií, je na místě doufat, že vzhledem k nezměrným výhodám trvalého míru a odzbrojení budou soupeřící strany chtít v mezích spravedlnosti a možností, jak jsem již víckrát řekl, smířlivě prozkoumat aspirace národů a koordinovat tam, kde je to třeba, vlastní zájmy s těmi, které jsou společné velkému lidskému společenství.

V témže duchu rovnosti a spravedlnosti musejí být zkoumány všechny ostatní územní a politické otázky, jmenovitě ty, které se týkají uspořádání Arménie, balkánských států a zemí tvořících část dávného Polského království, jehož vznešené historické tradice a prožité utrpení zejména během nynější války by měly oprávněně vyvolat sympatie národů.

Toto jsou nejdůležitější základy, na kterých, jak věřím, je třeba postavit budoucí uspořádání národů. Takové základy znemožňují opakování podobných konfliktů a připravují řešení ekonomické otázky, jež je tak zásadní pro budoucnost a materiální blahobyt všech válčících států. Když je představuji vám, kteří v této tragické hodině řídíte osudy válčících národů, oživuje mne drahocenná a jemná naděje, že spatřím jejich přijetí a bude co nejrychleji učiněn konec těmto děsivým bojům, které se s každým dnem stále více jeví jako zbytečné krveprolití. Kromě toho všichni, na jednom i druhém poli, uznávají vojenskou čest, a proto slyšte moji prosbu, přijměte otcovské pozvání, kterým se na vás obracím ve jménu božského Vykupitele, Knížete pokoje. Zamyslete se nad svojí velice vážnou zodpovědností před Bohem a lidmi: na vašich rozhodnutích závisejí klid a radost nespočetných rodin, život tisíců mladých a samo štěstí národů, jehož obstarávání je vaše absolutní povinnost. Ať vám Pán vnukne rozhodnutí odpovídající Jeho nejsvětější vůli a učiní, abyste si zasloužili potlesk přítomnosti a zajistili si tak také u budoucích pokolení pověst mírotvůrců.
Mezitím se v modlitbě a pokání vroucně spojuji se všemi dušemi věřících, kteří touží po míru, a vyprošuji vám od Božského Ducha světlo a radu.

Ve Vatikánu 1. srpna 1917

Benedikt XV.

Z oficiálního webu Svatého stolce
Přeložil Milan Glaser