Vatikán.
Motu proprio Benedikta XVI.
Summorum Pontificum bylo nejenom gestem smíření vůči stoupencům Bratrstva sv. Pia X., tedy tzv. lefébvristům, ale jeho cílem bylo kodifikovat koexistenci dvou forem římského ritu v celé církvi – říká sekretář Papežské komise
Ecclesia Dei u příležitosti desátého výročí vydání zmíněného dokumentu (7. července). Arcibiskup Guido Pozzo podotýká, že Svatý otec nechtěl uniformitu, nýbrž pouze připomněl fakt, že liturgická forma před rokem 1970 nebyla koncilem, ani papežem nikdy zrušena. V dějinách církve vždycky existovalo více variant římského ritu.
Motu proprio Benedikta XVI. tak vedlo k oslabení vzájemné nedůvěry mezi věřícími obou liturgických forem římského ritu. Nejvíce příznivců starší liturgické formy žije ve Francii a v USA, kde rozhodnutí papeže Benedikta přineslo nejvíce plodů. Pozitivním překvapením je opětovný zájem o starší formu ritu podle misálu z roku 1962 na Dálném východě a ve východní Evropě – dodává sekretář zmíněné komise, pověřené udržováním vztahů s FSSPX.
Přiznává také, že v některých diecézích narazilo papežské rozhodnutí na určité problémy. Jednak vzhledem k nedostatku dostatečně připravených kněží, kteří by mohli uspokojit zájem o starší formu ritu v řadách věřících, a jednak v důsledku ideologických předsudků na poli pastorační služby. Arcibiskup Pozzo v souvislosti s tím poukázal na potřebu výuky latiny v seminářích a to nejenom na počátku, ale během celých filosofofických a teologických studií kandidátů kněžství. „Nezapomínejme, že latina zůstává oficiálním jazykem římské církve a kněží by měli tento jazyk znát a milovat“ – dodal sekretár Papežské komise
Ecclesia Dei mons. Guido Pozzo.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
