Vatikán.
Papež František přijal členy Italsko-latinskoamerické organizace u příležitosti 50. výročí jejího založení. Tato mezivládní instituce působící na poli kultury, vědy a rozvojové spolupráce, povstala v Římě v roce 1966. Dohodu s Itálií tehdy ratifikovalo 20 latinskoamerických států.
František se ve své promluvě zastavil u tří aspektů prvního článku dohody, kde se mluví o cílech organizace. Na prvním místě jmenoval rozeznávání potencialit. Zmínil přírodní i lidské bohatství tohoto kontinentu, jak se projevilo v reakcích jeho národů na přírodní katastrofy. Navzdory tomu důsledky ekonomické krize Latinskou Ameriku citelně zasáhly a působí nárůst chudoby, nezaměstnanosti, sociální nerovnosti i dalších nešvarů:
„V této situaci je zapotřebí analýzy, která bude brát v potaz skutečnou situaci konkrétních lidí, realitu našeho lidu. To nám pomůže uvědomit si, jaké jsou reálné potřeby, jakož i ocenit bohatství, které každý člověk a každý národ v sobě nese.“
František zmínil dále nezbytnost koordinovaného postupu, zejména pokud jde o fenomén emigrace. Přestože není ničím novým, v posledních letech opět narůstá.
„Naši lidé, nuceni situací nouze, odcházejí hledat „nové oázy“, kde by našli větší stabilitu a práci, která jim zaručí důstojnější život.“
Konstatoval papež a připomněl nejrůznější kriminální jevy těžící s těchto migračních proudů, jako je obchod s lidmi či organizovaný zločin. Emigrace s sebou nese také drama rozdělených rodin. V této oblasti je zapotřebí politické spolupráce, dodal.
„Nejde o hledání viníků či obcházení zodpovědnosti. Všichni jsme voláni k tomu, abychom pracovali koordinovaně a společně.“
Nakonec papež zmínil podporu rozvoje, kterou vidí zejména v posilování kultury dialogu:
„Některé země procházejí těžkými časy na politické, sociální a ekonomické úrovni. Občané, kteří mají méně zdrojů, jsou těmi prvními, kdo si všímají korupce v nejrůznějších sociálních vrstvách a špatné distribuce bohatství. ... Posilování politického dialogu je nezbytné jak mezi různými členy tohoto sdružení, tak se zeměmi jiných kontinentů a především s evropskými, kvůli poutům, která je navzájem spojují.“
Dialog je nezbytný, avšak nesmí to být „dialog mezi hluchými“ – poznamenal papež František. Dialog totiž vždy vyžaduje postoj vstřícnosti, která přijímá návrhy a sdílí své aspirace, a je tedy výměnou založenou na důvěře a přání dobra pro obě zúčastněné strany, uzavřel Svatý otec.
(job)