Itálie.
“Pane, vyslyš nás! Kdo jiný naslouchá našemu nářku, než Ty, Bože života a smrti. Nevyslyšel jsi naši úpěnlivou prosbu o osobní bezpečnost Alda Mora, dobrého, pokorného, moudrého a nevinného muže a přítele. (…) Učiň, Pane, ať se naše srdce utiší ctností tvého kříže a dokáže odpustit nespravedlivé a smrtelné zhanobení, které bylo vykonáno na tomto drahém člověku a všech, kteří byli podrobeni témuž krutému údělu. Pane, vyslyš nás!“
Modlil se bl. Pavel VI. v sobotu 13. května roku 1978 při pohřbu Alda Mora, křesťansko-demokratického politika a dvojnásobného ministerského předsedy poválečné Itálie. Papež Montini znal politika zavražděného Rudými brigádami velmi dobře z časů Federace italských katolických univerzit (FUCI). Budoucí Pavel VI. ve sdružení, které bylo jedinou alternativou fašistických studentských spolků, od roku 1925 působil jako církevní asistent, zatímco Moro byl jeho národním předsedou na počátku čtyřicátých let. Právě sem tedy sahají kořeny jejich přátelství…(foto z jedné audience)
Morovo mrtvé tělo bylo po padesáti pěti dnech zajetí (od 16. března téhož roku) nalezeno v kufru červeného Renaultu, zaparkovaného na půli cesty mezi římskými sídly Komunistické a Křesťansko-demokratické strany. Psal se devátý květen 1978 – den, který italský parlament před deseti lety (2007) ustanovil Dnem památky obětí terorismu, a to levicového i neofašistického.
Aldo Moro se narodil před více než stovkou let v oblasti Salenta, tedy podpatku italské holínky. Dnes v Římě rychlým tempem pokračuje proces jeho beatifikace.
“Ve všech částech Itálie, ve školách, farnostech, při konferencích, oslavách a dedikacích ulic, se setkáváme s velkým nadšením a sympatiemi vůči Aldu Morovi, a to zejména ze strany mladých lidí. V čase krize a odcizení politiky jeho postava nabývá důležitosti a mohla by se stát skutečným životním vzorem.“
Vysvětluje pro naše mikrofony postulátor beatifikační kauzy, advokát Nicola Giampaolo, který ve své biografické knize (Aldo Moro. Un cristiano verso l´altare, Laterza 2015) vykresluje Mora jako politika, který jednal srdcem. Dokázal vystupovat jako laik v institucích a zároveň být věřícím člověkem ve svém křesťanském životě a politickém působení.
“Předložili jsme žádost – supplex libellus – o zahájení kanonizačního procesu, kterou římská diecéze přijala v září 2012. V současné době dosud shromažďujeme materiál k řízení a svědectví mnoha biskupů i kardinálů, státníků i běžných lidí, kteří Mora znali. Snažíme se dokončit tuto fázi, abychom co nejdříve požádali o nihil obstat biskupské konference.“
Dodává Giampaolo, podle kterého pověst Morovy svatosti potvrzují již slova Pavla VI. při zádušní liturgii. Papeže Montiniho pojily k Morovi silné vazby.
“Měli společný cíl – politicko-sociální cíl jak pro Itálii, tak pro Evropu a svět. Pravděpodobně právě toto si Aldo Molo odpykal. Historikové tvrdí, že se církev jen málo zasadilo o Morovo propuštění a dokazují to jedním z jeho dopisů, kde si stěžuje na papežovu nečinnost. Moro však určitě nemohl vědět, co všechno pro něj Pavel VI. vykonal. Chtěl bych připomenout veřejné svědectví mons. Tonucciho, papežského delegáta v Loretu, který novinářům řekl: Pavel VI. zemřel na infarkt kvůli Aldu Morovi. Děsivé a působivé jsou prosby papeže Montiniho, který se ponižuje před Rudými brigádami a žádá je o milost. Také homilie při Morově pohřbu byla velmi důrazná, z čehož lze vyvodit velikost tohoto papeže, který těžce platil po celý svůj život a zakončil jej takovýmto velkým utrpením.“
Morovu kauzu podporují prvorozená z jeho dcer, Maria Fida, a také vyšetřující soudce jeho procesu, Ferdinando Imposimato, podle kterého bylo největším Morovým gestem odpuštění jeho únoscům a budoucím vrahům. Politika pro něj byla nejvyšším skutkem milosrdné lásky, prožitým až k prolití krve, potvrzuje postulátor. Lze tedy mluvit o Morovi mučedníkovi?
“Předběžná část beatifikačního řízení byla otevřena na základě pověsti o mučednické smrti, čili kanonicky jsme už toto úskalí překonali. V čem toto mučednictví spočívá? Chtěl bych odkázat ke knize vyšetřujího soudce Imposimata, podle kterého existuje pojící vlákno, které začíná Pavlem VI. a smrtí Alda Mora, dotýká se období únosu Emanuely Orlandi a končí atentátem na Jana Pavla II. Je to propojení, vedoucí k oné politicko-sociální vizi Evropy, kterou zahájil a vzápětí opustil Pavel VI. a která se naplnila Janem Pavlem II. A to možná pádem Berlínské zdi, možná v záři třetího fatimského tajemství.“
Uvedl pro Vatikánský rozhlas postulátor beatifikační kauzy italského státníka Alda Mora.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
