Vatikán.
Co se stalo v prvních okamžicích velkého třesku, jaký je konečný osud vesmíru a v čem spočívají hranice moderní kosmologie? Na tyto i jiné otázky se bude snažit odpovědět mezinárodní vědecká konference pod názvem „Černé díry, gravitační vlny a singularity časoprostoru“ , kterou od úterý do pátku (9.-12.5.) hostí Vatikánská observatoř v Castelgandolfu poblíž Říma. Krátce před odletem do Fatimy její účastníky přijme papež František.
Jak objasnil dnešní brífink v Tiskovém středisku Svatého stolce, konference má být poctou vědeckému odkazu Mons. Georgese Lemaîtreho, považovaného za otce teorie velkého třesku, půl století od jeho úmrtí. Lemaître byl ředitelem Papežské akademie věd v letech 1960-1966. Na tiskové konferenci jej připomenul
P. Gabriele Gionti, S.I. kosmolog z Vatikánské observatoře:
“V roce 1927 zveřejnil proslavený článek, ve kterém objasňoval, že oddalování galaxií záviselo na nové kosmologii, zakládající se na obecné teorii relativity. Byl to však velmi skromný a pokorný člověk a svému zcela zásadnímu objevu nedělal dostatečnou publicitu.“
Nejočekávanější téma konference zní – co by se stalo, kdybychom spadli do černé díry? Odpovídá Alfio Bonanno, kosmolog z Astrofyzické laboratoře v sicilské Katánii.
“Odpověď, která všechny ohromí, je následující: V černé díře se prostor stává časem a čas prostorem. Může se to jevit jako bonmot, protože ve skutečnosti to tak není, ale uvedl jsem matematické řešení vnitřku černé díry. Existují zde i jiná matematická tajemství, z čehož plyne otázka, zda jsou černé díry pouhé matematické objekty, anebo jsou hodny vědeckého bádání?“
Cílem vatikánské konference je navodit dialog mezi dvěma významnými fyzikálními konstrukty 20. století – obecnou teorií relativity a kvantovou mechanikou, mezi kterými dosud neexistuje plné porozumění, dodal na dnešní tiskové konferenci kosmolog Fabio Scardigli z Milána.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
