Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Ignaciánská formace ke kněžství znamená neustálou otevřenost pro dimenzi Božího království – řekl papež František při setkání s komunitou Papežského kampánského semináře z Posillipa. V Konzistorním sále apoštolského paláce přijal 120 bohoslovců a vyučujících této instituce založené v roce 1912 svatým papežem Piem X., který svěřil její vedení Tovaryšstvu Ježíšovu. V současné době je jediným seminářem v Itálii spravovaným jezuity, ve kterém studují budoucí diecézní kněží. Papež František ve své promluvě vyzdvihl tři aspekty ignaciánské pedagogiky, které považuje ve formaci diecézního kněze za podstatné:

„Vychovávat v ignaciánském stylu znamená především umožňovat harmonický celistvý růst člověka, počínaje centrálním postavením osobního přátelského vztahu k Pánu Ježíši. Právě primát přikládaný vztahu k Pánem, jenž nás nazývá „přáteli“ (srov. Jan 15,15), nám dovoluje žít pevnou a hlubokou - nikoliv nevtělenou - spiritualitu. Proto je důležité neustále poznávat, přijímat a reformovat vlastní lidství.“

Podobně v intelektuální formaci nejde pouze o nabývání vědomostí. Nemá z vás být výkladový slovník – poznamenal papež. Jde o to získávat schopnost kritického přístupu ke skutečnosti, počínaje sebou samým. František připomněl Petrův dialog s Ježíšem z Matoušova evangelia (16,16.18), v němž Petr rozpoznává v Ježíši Krista – Mesiáše - a sám dostává nové jméno, jako klíčový moment cesty povolání, a poukázal na hluboký význam správného pojmenovávání věcí:

„Nazývávání věcí pravým jménem je prvním krokem k sebepoznání, a tedy k poznávání Boží vůle s naším životem. Drazí seminaristé, nebojte se nikdy nazývat věci jménem, hledět do tváře pravdě svého života a otevírat se s průzračností a pravdivostí druhým, zejména vašim formátorům. Vyhnete se tak pokušení formalismu a klerikalismu, které jsou vždy kořenem dvojího života.“

Papež František se dále zastavil u jednoho z klíčových bodů ignaciánské spirituality, totiž rozlišování, které však není výhradně a pouze jezuitským prvkem. Seminární období je časem rozlišování par excellence, v němž se kandidáti učí rozlišovat mezi mnoha hlasy hlas Pána, připomněl Svatý otec a dodal, že rozlišování se má stát uměním knězi vlastním:

„Dnes, více než kdy jindy, je kněz povolán vést křesťanský lid v rozlišování znamení doby, v umění rozpoznat Boží hlas v zástupu často zmatených a překřikujících se hlasů, které si vzájemně odporují, v našem světě charakterizovaném pluralitou kulturních a náboženských světonázorů. (...) Rozlišování je odvážnou volbou, na rozdíl od pohodlnějších a zjednodušujících cest rigorismu i laxismu, jak jsem vícekrát opakoval. Výchova k rozlišování znamená vyhýbat se pokušení útěku za určitou rigidní normu či za obraz jakési idealizované svobody. Vychovávat k rozlišování znamená „dát se všanc“, vyjít ze světa svých přesvědčení a předsudků, abychom se otevřeli pochopení toho, jak k nám Bůh promlouvá dnes, v tomto světě, v této době, v této chvíli - a jak promlouvá nyní právě ke mně.“

Posledním ze tří ignaciánských rysů, který papež vyzdvihl v kněžské formaci, je otevřenost dimenzi Božího království, skrze pěstování touhy po onom „vždy větším“ – ignaciánském „magis“ – které interpretoval jako vždy větší velkorysost v sebedarování Pánu a bratřím.

„Hledání Království nám pomáhá, abychom se nespokojovali s tím, co jsme již získali, neusínali na vavřínech svých úspěchů, nýbrž pěstovali posvátný neklid toho, kdo touží především sloužit Pánu v bratřích. Tento neklid rozšiřuje duši a činí ji schopnější přijímat Boží lásku. Hledání Království znamená unikat logice průměrnosti a „nezbytného minima“, a otevírat se objevům velkých snů, které má Bůh pro nás.“

K hledání Božího království a jeho spravedlnosti (jak zní také téma letošního formačního roku posillipského semináře) patří také růst ve vnitřní svobodě vůči majetku, projevům uznání, ale také k vlastním afektům i svému povolání – zdůraznil papež František.

(job)