Vatikán.
Uchovávat paměť a sytit naději – s těmito dvěma výzvami se dnes Petrův nástupce obrátil ke studentům Rumunské papežské koleje v Římě, které přijal na audienci u příležitosti 80. výročí založení této instituce, formující budoucí kněze řecko-katolické církve v Rumunsku. V Konzistorním sále Apoštolského paláce však byli přítomni rovněž věřící koptské církve z Egypta, syrsko-katolické a chaldejské církve z Iráku a Sýrie, melchitské a maronitské církve z Libanonu a Palestiny. Někteří z nich studují díky podpoře Svatého stolce v římské Papežské koleji sv. Efréma. Papež jejich prostřednictvím pozdravil křesťany v jejich rodných zemích:
“Setkání s vámi mi přivádí na mysl a situaci, ve které žijí mnozí věřící ve vašich krajích, mnohé rodiny, nucené opustit své domovy, protože se proti nim vzedmula vlna násilí přinášející utrpení. Rád bych objal zejména tyto naše bratry a sestry, spolu s jejich patriarchy a biskupy.“
Řecko-katolické církvi v Rumunsku pak papež popřál, aby uchovávala paměť své minulosti, poznamenané komunistickou totalitou.
“Vaše kolej vznikla v době velkého rozvoje východních katolických společenství, poté ji poznamenaly tragické události spojené s ateistickým pronásledováním a konečně došlo k její obrodě a otevření se novým výzvám v posledních letech. Tyto dějiny, vytvářené velkými svědky víry a okamžiky zkoušky, tuhými zimami a kvetoucími jary, vám náleží.“
Je dobré je uchovávat – nikoli proto, abychom se ukotvili v minulých časech, nýbrž abychom prožívali události každé doby za podpory živé evangelní paměti, která zahrnuje dějiny mnohem širší než naše a je stále otevřena působení Ducha svatého. Posílení církevní paměti zároveň přemáhá nebezpečná pokušení, která se mohou dostavit – tedy průměrnost, spokojenost s normálním životem bez elánu a horlivosti, kde se dříve nebo později stáváme strážci svého času, bezpečí a blahobytu.
“Pastýř, jako učedník utvářený Kristem, který vydal život „až do krajnosti“ (Jan 13,1), nemůže přistoupit na kompromis průměrného života a přizpůsobit se situaci, aniž by riskoval. Kéž je vaše kolej tělocvičnou, ve které trénujete ochotné vydávání života, a vaše studium je nástrojem služby církvi a zároveň ozdobou bohatých kulturních tradic vaší země.“
Bez uchování paměti nám hrozí průměrnost klerikalismu, dodal papež a přešel k druhé výzvě. Pěstujte naději, popřál rumunským bohoslovcům:
“Je velmi zapotřebí sytit křesťanskou naději – onu naději, která poskytuje nový pohled, schopný objevit a spatřovat dobro, přestože je zatemňováno zlem. Jak napsal sv. Efrém – „Jestliže naděje oživuje náš zrak, uvidíme to, co je skryté“ (Carmen Nisib., 70).
Závěr papežovy promluvy patřil znovu blízkovýchodním křesťanům – kéž „Ježíš, naděje toho, kdo pozbyl vší naděje“ (sv. Efrém, Druhý příchod našeho Pána, 24-25), podnítí srdce a mysli, aby se konečně otevřely cestě míru a smíření.
(jag)