Nový portál Vatikánského rozhlasu

Salám Alejkum! – Pokoj s vámi!

„Toto je den, který učinil Pán, radujme se z něho! Kristus navždy přemohl smrt, radujme se v Něm!“
Těší mne, že jsem mezi vámi v místě, kde se formují kněží a kde je srdce katolické církve v Egyptě. Jsem šťasten, že mohu pozdravit vás, kněze a zasvěcené osoby malého katolického stádce v Egyptě, „kvas“, který Bůh chystá pro tuto požehnanou zemi, aby díky němu a spolu s našimi pravoslavnými bratry v ní rostlo Jeho království (srov. Mt 13,13).

Rád bych nejprve poděkoval za vaše svědectví a za všechno dobro, které denně prokazujete uprostřed mnohých problémů a nemnoha útěch. Toužím vás povzbudit! Nemějte strach před tíhou každodennosti, tíhou svízelných okolností, kterými někteří musí procházet. Ctěme Svatý Kříž, nástroj a znamení naší spásy. Kdo utíká před křížem, utíká před vzkříšením!

„Neboj se malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království“ (Lk 12,32). Jde o to věřit, dosvědčovat pravdu, rozsévat a kultivovat bez čekání na sklizeň. Ve skutečnosti sklízíme plody mnoha ostatních zasvěcených osob i laiků, kteří velkodušně pracovali na Pánově vinici: vaše dějiny jsou jich plné!

Mezi četnými důvody malomyslnosti a mnohými proroky zkázy a zavržení, uprostřed tolika negativních a zoufalých hlasů buďte v této společnosti pozitivní silou, světlem a solí, buďte lokomotivou táhnoucí tento vlak vpřed, přímo k cíli; buďte rozsévači naděje, stavitelé mostů a činitelé dialogu a svornosti.

Bude to možné, pokud zasvěcená osoba nepodlehne pokušením, které denně cestou potkává. Chtěl bych poukázat na některá nejdůležitější. Vy je znáte, protože tato pokušení byla dobře popsána prvními mnichy právě v Egyptě.

1. Pokušení nechat se vláčet, a nikoli vést. Dobrý Pastýř má povinnost vést stádce (srov. Jan 10,3-4), vyvádět na čerstvé pastviny a k pramenům vody (srov. Žl 23). Nemůže se nechat vláčet zklamáním a pesimismem: „Co mohu dělat?“. Je neustále plný iniciativ a kreativity, jako prýštící pramen, i když je vyschlý; vždycky je připraven pohladit útěchou, i když má zlomené srdce; je otcem, když jsou děti vděčné, ale především když nejsou uznalé (srov. Lk 15,11-32). Naše věrnost Pánu nesmí nikdy záviset na lidské vděčnosti: „Tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí“ (Mt 6,4.6.18).

2. Pokušení stále si stěžovat. Je snadné stále něco vytýkat druhým, nedostatky představených, církevní či sociální situace, chybějící možnosti... Zasvěcený je však ten, kdo s pomazáním Ducha svatého proměňuje každou překážku v příležitost a nikoli každou těžkost v dispenz! Kdo si stále stěžuje, je ve skutečnosti tím, kdo nechce pracovat. Proto Pán řekl pastýřům: „Posilněte ochablé ruce a klesající kolena“ (Žid 12,12; srov. Iz 35,3).

3. Pokušení klepů a závisti. Nebezpečí je vážné, když se zasvěcená osoba namísto toho, aby pomáhala maličkým růst a radovat se z úspěchů bratří a sester, nechá ovládnout závistí a zraňuje druhé klevetěním. Když namísto snahy o růst, začíná ničit ty, kteří rostou; když místo následování dobrých příkladů, posuzuje a umenšuje jejich hodnotu. Závist je rakovina, která v krátkém čase zničí celé tělo: „Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát“ (Mk 3,24-25). Nezapomeňme, že „ďáblovou závistí přišla smrt na svět“ (Mdr 2,24). Klepy jsou jejím prostředkem a zbraní.

4. Pokušení porovnávat se s druhými. Bohatství spočívá v různosti a jedinečnosti každého z nás. Porovnávat se s těmi, kteří si stojí lépe, nás často přivádí k pádu do zášti; porovnávat se s těmi, kdo si stojí hůře, nás často přivádí k pýše a lenosti. Kdo má tendenci stále se porovnávat s druhými, se nakonec stane chromým. Učme se od svatých Petra a Pavla žít různost charakterů, charismat a názorů v naslouchání a chápavosti vůči Duchu svatému.

5. Pokušení faraónské okázalosti, to znamená zatvrzelosti srdce a uzavřenosti před Pánem i bratry. Je to pokušení nadřazovat se nad druhé a pak si je podrobovat z touhy po prázdné slávě; nárokovat si, aby sloužili druzí, a nikoli sloužit jim. Je to již od počátku společné pokušení učedníků, kteří – jak říká evangelium – „cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší“ (Mk 9,34). Na tento jed je lék: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech“ (Mk 9,35).

6. Pokušení individualismu. Jak říká staré egyptské úsloví: „Po mně potopa“. Je to pokušení sobců, kteří cestou ztrácejí cíl, a místo aby mysleli na druhé, myslí na sebe, nestydí se za to, ba dokonce si to ospravedlňují. Církev je společenstvím věřících, Kristovým tělem, kde se spása jednoho pojí se svatostí všech (srov. 1 Kor 12,12-27; srov. Lumen gentium, 7). Individualista je však důvodem pohoršení a konfliktů.

7. Pokušení putovat bez kompasu a bez cíle. Zasvěcená osoba ztrácí svoji identitu a stává se z ní „ani ryba, ani rak“. Žije se srdcem rozděleným mezi Boha a mondénnost. Zapomíná na svoji první lásku (srov. Zj 2,4). Nemá-li jasnou a solidní identitu, putuje bez ukazatele, a místo aby druhé vedl, ztrácí je. Vaše identita synů církve je koptská, to znamená, že máte vznešené a starodávné kořeny a že jste katolíci, což znamená, že jste součástí jediné a všeobecné církve. A strom, který je hlouběji zakořeněn v zemi, vyroste výše v nebi!

Drazí kněží a drahé zasvěcené osoby, obstát v těchto pokušeních není snadné, ale je to možné, pokud jsme naroubováni na Ježíše: „Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně“ (Jan 15,4). Čím více jsme zakořeněni v Kristu, tím jsme živější a plodnější! Pouze takto si zasvěcená osoba může uchovat úžas, nadšení prvotního setkání, přitažlivost a vděčnost ve svém životě s Bohem a ve svém poslání. Na kvalitě našeho duchovního života závisí kvalita našeho zasvěcení.

Egypt přispěl k obohacení církve nedocenitelným pokladem mnišského života. Vybízím vás proto, abyste čerpali z příkladu svatého Pavla - poustevníka, svatého Antonína, svatých pouštních otců a četných mnichů, kteří svým životem a příkladem otevřeli nebeské brány mnoha bratřím a sestrám. Tak můžete být také světlem a solí, tedy důvodem spásy své a všech ostatních, věřících i nevěřících, zejména těch posledních, potřebných, opuštěných a odepsaných.

Svatá Rodina ať vás chrání a žehná vám všem, vaší zemi a všem jejím obyvatelům. Z hloubi srdce každému z vás přeji vše dobré a vaším prostřednictvím zdravím věřící, které Bůh svěřil do vaší péče. Pán ať vám udělí plody svého Svatého Ducha: „lásku, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrotu, věrnost, tichost, zdrženlivost“ (Gal 5,22).

Budete stále v mém srdci a v mých modlitbách. Odvahu a vpřed s Duchem svatým! „Toto je den, který učinil Pán, radujme se z něho!“ A prosím vás, nezapomeňte se modlit za mne!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy