Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Svatý otec František stejně jako všichni jiní biskupové v katedrálách celého světa sloužil s se šestnácti sty kněžími římské diecéze mši svatou se svěcením olejů a obnovou kněžských slibů. Římský biskup kázal o „evangeliu, které se ve chvíli zvěstování stává radostnou a milosrdnou pravdou“.

„Nikdo ať se nesnaží separovat tyto tři milosti evangelia: jeho Pravdu, o níž nelze vyjednávat; jeho Milosrdenství, které je bezpodmínečné pro všechny hříšníky, a jeho Radost, která je vnitřní a inkluzivní. Pravda, milosrdenství a radost – všechny tři společně.
Pravda radostné zvěsti nikdy nebude moci být pouhou abstraktní pravdou jako ty, které se do lidského života plně nevtělí, protože se cítí pohodlněji v tištěné liteře knihy.
Milosrdenství radostné zvěsti se nikdy nesmí stát falešnou útrpností, která ponechává hříšníka v jeho bídě, protože mu nepodá pomocnou ruku, aby se postavil na nohy, a nedoprovází jej dále v jeho snažení.
Tato zvěst nikdy nemůže být smutná či neutrální, protože je výrazem zcela osobní radosti, „radosti Otce, který chce, aby nezahynul nikdo z jeho maličkých“ (Evangelii gaudium, 237), Ježíšovou radostí pozorující, že chudí jsou evangelizováni a maličcí přicházejí pro dobrou zvěst (srov. tamt. , 5).“

Papež František pak načrtnul tři obrazy měchů, ve kterých je třeba uchovávat radostnou zvěst: kamenné džbány z Kány, vědro Samaritánky a probodené Pánovo Srdce. V samotném závěru svojí homilie řekl:

„Třetím obrazem radostné zvěsti je obrovský měch probodeného Pánova Srdce: mírná, pokorná a skrovná integrita, která všechny přitahuje k sobě. Od Něho se musíme naučit, že zvěstovat velkou radost těm, kdo jsou velmi chudí, nelze jinak než uctivě a pokorně, ba poníženě. Evangelizace nemůže být domýšlivá, nýbrž konkrétní, jemnocitná a pokorná. Taková evangelizace bude radostná. Nemůže být domýšlivá. Integrita pravdy nemůže být rigidní, protože pravda se stala tělem, stala se jemnocitem, dítětem, člověkem a na kříži se stala hříchem (srov. 2 Kor 5,21). Duch zvěstuje a učí „celé pravdě“ (Jan 16,13) a nebojí se ji dávat po doušcích. Duch nám v každé chvíli poví, co máme říci svým oponentům (srov. Mt 10,19), a osvítí krůček, který v té chvíli můžeme učinit. Tato mírumilovná integrita dává radost chudým, oživuje hříšníky a umožňuje se nadechnout těm, kdo jsou utiskováni démonem.
Drazí kněží, rozjímáním nad těmito třemi měchy a napitím se z nich, ať má radostná zvěst v nás nakažlivou plnost, kterou Matka Boží předává celou svou bytostí, inkluzivní konkrétnost zvěstování Samaritánky a mírumilovnou integritu, s níž Duch prýští a nepřetržitě se šíří z probodeného Srdce našeho Pána Ježíše.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Zakončil papež František kázání při dopolední mši svaté se svěcením olejů v bazilice sv. Petra. Církev si při ní připomíná ustanovení svátosti kněžství, a proto, jak se již stalo zvykem, papež tuto událost následně oslavil ve společenství s desítkou římských kněží (diecézních i řeholních), které pozval na oběd. Jak informuje deník L´Osservatore Romano, oběd se podával v bytě substituta státního sekretariátu, arcibiskupa Angela Becciu, a nesl se v bratrské atmosféře. Kněží mluvili o pastoračních zkušenostech ze svých farností a jejich problémech. Papež je pozorně vyslechl a v mnohém poradil, na základě obdobných situací, které sám prožil v minulosti a na které si vzpomenul.

(jag)