Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. Papež František v neděli (19.2.) odpoledne navštívil třináctou farnost své diecéze – tentokrát se vydal na východní římské předměstí, na území zvané Ponte di Nona, sevřené z jedné strany dálnicí a z druhé rušnou konzulární cestou via Prenestina, pojící Řím s Palestrinou. Jeho předchůdce sv. Jan Pavel II. sem zavítal před patnácti lety, aby krátce po svatořečení španělské řeholnice Marie Josefy od Srdce Ježíšova (v roce 2000) vysvětil kostel nesoucí její jméno ve farnosti ustavené teprve na sklonku osmdesátých let (1989). Papež Wojtyła věnoval mladé farnosti vzácný kříž a vyobrazení Piety a převážně mladým věřícím, kteří se dosud shromažďovali v garáži, popřál nadějnější budoucnost. Avšak navzdory tomu, že ve čtvrti, kam italská kinematografie umístila mnoho příběhů z periferie, vyrostlo jedno z nejrozhlehlejších obchodních center v Evropě s více než dvěma stovkami obchodů, nezaměstnanost a (nejenom materiální) chudoba místních obyvatel se tím nevyřešila. Farnost se sportovními hřišti a farním divadelním sálem se tak stává jediným opěrným bodem pro více než šest tisíc rodin, ze kterých třetina žije v sociálních bytech. Na katechismus vedený mladým farářem, o. Francescem Rondinellim, pilně dochází více než dvě stě dětí. A právě s nimi se římský biskup setkal ihned po svém příjezdu. Papež trpělivě vyhověl mnoha žádostem o selfie, při kterých si děti počínaly daleko průbojněji než při kladení otázek, pozvolna s nimi navázal dialog, až mohl v závěru přistoupit ke zrychlenému katechetickému kurzu o Nejsvětější Trojici. Dětské dotazy v různých obměnách mířily ke stejnému tématu – proč a jak se František stal papežem?

”Protože za to někdo nese vinu – a jeden z viníků je tu přítomen”.

odpověděl papež suše s poukazem na kardinála vikáře Agostina Valliniho. Když se utišil smích, podrobně pak malým posluchačům popsal průběh celého konkláve:

”Je to proces, který se utváří v modlitbě. Nikdo tu nepodplácí, nejsou tu vlivní přátelé, kteří by někoho prosazovali (…). Kdo tedy volí papeže? Je to Bůh, Duch svatý, který jedná při hlasování. Ten, kdo je pak zvolen, možná není nejinteligentnější, nejprotřelejší a nejzběhlejší ve vyřizování různých záležitostí, ale je to člověk, kterého Bůh zamýšlel pro daný okamžik církve. Rozumíte?” (Ano!, odpovídají děti).

Pokud se někdo má stát papežem, musí být hlavně dobrý křesťan, zdůraznil Svatý otec. “Čas míjí, každý papež jednou zemře anebo odejde do penze, jako to udělal velký papež Benedikt, protože už mu nesloužilo zdraví”, vysvětloval dále, “a přijde nový papež, který vždycky vychází z kardinálské volby, osvícené Duchem svatým”. V každém případě je petrovský úřad spojen s velkou zodpovědností, dodal v odpovědi na další otázku:

”Řekla jsi, že papež reprezentuje katolickou církev, a to znamená, že nesmí dělat ostudu. Musí na to dávat pozor. Je tu ale ještě něco jiného – papež je také biskup a otec a právě to musí papež vnímat. Pokud se papež nebo biskupové necítí jako otci, něco jim chybí.”

Některé děti se osmělily také k osobnějším otázkám a ptaly se na těžké chvíle v papežově životě. Takové momenty nechyběly, jako je tomu u každého člověka, nezastíral František, a vyvolaly je zdravotní i jiné příčiny.

”Dávejte ale pozor – život je Boží dar, i když jsou v něm zlé a nesnadné okamžily, které je nutné překonat a ubírat se dál. Pro mne to byla těžká nemoc ve dvaceti letech a další obtížné chvíle. Troufám si říci, že jsem neměl lehký život. (…) Životní svízele tu ale vždy jsou a budou, není třeba se jich bát, nýbrž obstát v nich ve víře, síle a odvaze!”

Totéž poselství, byť neverbalizované, pak Svatý otec předal nemocným a starým lidem z farnosti. Dvouhodinový odpolední program poté završilo setkání s pracovníky farní Charity.

”Když za vámi někdo přijde se žádostí o pomoc, pomyslete si, že ten člověk je Ježíš. Také Ježíš totiž musel prosit o pomoc, když byl jako uprchlík v Egyptě. A právě Ježíš je potřebný v člověku, který za vámi přichází, i když onen člověk šíří pomluvy, nechodí do kostela, anebo nevěří v Boha. Díky vaší modlitbě se pak otevírají srdce a roste víra. Říkejte si stále: Ježíš je dnes se mnou, dám mu tento balík, věnuji mu tento úsměv. To je vaše cesta ke svatosti!”

Před večerní mší svatou papež František ještě vyzpovídal několik farníků. Kázal spatra a zdůraznil, že nedělní čtení (Lv 19, 1-2.17-18; Mt 5,38-48) obsahují celoživotní program: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý; Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Ježíš nám ukazuje cestu ke svatosti na konkrétních postojích, mezi které jistě nepatří zášť a pomstychtivost, poukázal papež.

”Je to cesta odpuštění, zapomínání urážek. Udeří tě na pravou tvář? Nastav také druhou! Zlo se překonává dobrem, hřích se přemáhá velkorysostí. Zloba je špatný postoj a všichni víme, že to není maličkost. V televizních zprávách a novinách se dovídáme o velkých válkách, masakrování lidí i malých dětí. Vyvolala je tatáž nenávist, kterou nosíš v srdci vůči svému příbuznému, tchýni či někomu jinému. Zveličila se, ale je to stejná nenávist. Zášť a touha po odplatě, ono “To mi zaplatíš!”, není křesťanské.”

Kdyby se všichni lidé světa naučili odpouštět, uvažoval dále Petrův nástupce, neexistovaly by války, zničené rodiny, přátelství a městské čtvrti. Bůh je velkodušný a milosrdný, má široké odpouštějící srdce, a zve nás k následování.

“Navrhuji vám, abychom začali malým krokem. Všichni máme nepřátele, všichni víme o někom, kdo nás pomlouvá, anebo nás nenávidí. Začněme nepatrným gestem – vyhraďme si minutu času a obraťme se k Bohu Otci slovy: Onen muž je tvůj syn, ona žena je tvá dcera – změň jejich srdce. Požehnej mu, požehnej jí.“

Taková je modlitba za lidi, kteří nás nemají rádi, za naše nepřátele. Možná ještě kdesi v nitru přetrvá nevraživost, avšak alespoň jsme vykročili cestou Boha, který je dobrý a dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré.

“Modlíme se za lidi, kteří zabíjejí děti ve válkách? Je to náročné a zdá se nám to velmi vzdálené, ale musíme se tomu učit, aby se tito lidé obrátili. Modlíme se za lidi v našem okolí, kteří nás nenávidí a ubližují nám? Ale otče, namítnete, to je těžké, raději bych ho uškrtil. Modli se! Modli se, aby Pán změnil jejich život.“

Modlitba léčí z nenávisti i válek – počínaje těmi domácími, které začínají v rodinách.

“Pomyslete jenom, v kolika rodinách se válčí kvůli dědictví, kolik rodin se tak zničí a nenávidí. Modlete se za mír a pokud víte o někom, kdo vás nemá rád, modlete se zejména za něj. Modlitba je mocná, přemáhá zlo a přináší pokoj.“

Vyprosme si milost, abychom nesetrvávali v zášti, milost modlitby za nepřátele a milost pokoje, zakončil papež František nedělní kázání v římské periferní farnosti sv. Marie Josefy od Srdce Ježíšova.

(jag)