Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Slovo je dar. Druhý člověk je dar,“ tak nadepsal papež František své poselství k letošnímu postu. „Postní doba je příhodným časem k intenzívnějšímu duchovnímu životu prostřednictvím posvátných prostředků, které nám církev nabízí, totiž půstu, modlitby a almužny. Základem všeho je Boží slovo, které jsme povolání rozjímat v tomto čase s větší horlivostí,“ připomíná Svatý otec a předkládá věřícím tři témata vyvozená z podobenství o boháči a chudém Lazarovi (srov. Lk 16, 19-31).

Na prvním místě nám toto podobenství z Lukášova evangelia připomíná, že druhý člověk je darem. Papež si všímá, že evangelista v líčení charakterů obou postav věnuje daleko větší pozornost zoufalé situaci Lazara. Dokonce i jeho jméno je obdařeno hlubokou symbolikou, protože doslova znamená „Bůh pomáhá“. Zatímco boháč zůstává téměř neviditelný, chudák takto vystupuje z anonymity, nabývá jasných obrysů a dostává tvář. Díky tomu ho můžeme vnímat jako dar, „jako bytost chtěnou a milovanou, na kterou Bůh nezapomíná, navzdory jeho bídné situaci".
Podobenství nás učí, že druhý člověk je darem, konstatuje římský biskup. Vybízí nás k otevření srdce pro druhého a k uznání jeho hodnoty, ať jde o člověka blízkého nebo neznámého chudáka. „Postní doba je příhodným časem k tomu, abychom otevřeli dveře každému potřebnému a ropoznali v něm Kristovu tvář. Každý život, s nímž se setkáváme, je dar, a zaslouží si přijetí, úctu a lásku, zejména je-li slabý, připomíná papež.

Hřích oslepuje. V příkrém kontrastu líčí podobenství osobu boháče, anonymního člověka, charakterizovaného pouze přehnaným luxusem, v němž má zalíbení. Purpur byl vzácnější než stříbro a zlato, a proto byl vyhrazen božstvům a králům. Kment byl zvláštním typem plátna, který dodával držení těla téměř posvátný ráz – rozvíjí papež jediné atributy, které dal boháčovi svatopisec, spolu se zmínkou o každodenních hostinách. Boháč je tedy ztělesněním zkaženosti, způsobené hříchem, která se projevuje v lásce k penězům, marnivosti a pýše.
V chamtivosti spočívá hlavní důvod závisti, hádek a podezírání. Peníze se mohou stát dokonce předmětem modloslužby (srov. Evangelii gaudium, 55). Tato žádostivost činí boháče marnivým člověkem, jemuž záleží pouze na povrchních věcech, které jako maska zakrývají vnitřní prázdnotu. Předstupněm všech těchto projevů morálního úpadku pak je pýcha, zdůrazňuje František. Člověk, zkažený láskou ke svému bohatství, nevidí už nic jiného než sám sebe. Plodem přilnutí k penězům je tedy jistá slepota: boháč nevidí hladového chudáka, plného ran a sraženého k zemi ve svém ponížení. Právě tato postava ukazuje, proč evangelium tak zřetelně odsuzuje lásku k penězům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu,“ cituje papež z Matoušova evangelia (6,24).

Ve třetím bodu svého postního poselství, nadepsaném Slovo je dar, papež František připomíná závěrečnou část podobenství, která se odehrává na druhém břehu. Právě tím směrem nás odkazuje také obřad udílení popelce při zahájení postní doby, při kterém slyšíme „Pomni, že jsi prach a v prach se obrátíš“, připomíná papež. Dlouhý dialog boháče s Abrahámem, kterého nazývá „otcem“, ukazuje jeho život jako ještě rozporuplnější. Na zemi totiž neuznával žádného Boha, pouze sebe. Teprve nyní si povšimne také Lazara a prosí ho v podstatě o totéž, co mu sám na zemi upíral. Abrahám však vysvětluje, že na onom světě dochází k určitému vyrovnání, těžkosti života jsou vyváženy dobrem.

Závěr podobenství, v němž boháč prosí, aby Lazar varoval jeho ještě žijící bratry, pak je poselstvím adresovaným všem křesťanům. „Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!“ (v. 29) odvětí Abrahám s tím, že pokud je neposlouchají, nepřesvědčí je ani to, kdyby někdo vstal z mrtvých (srov. v. 31). Právě v tomto bodě se dostáváme k jádru boháčovy špatnosti, poukazuje papež František. Nevěnoval pozornost Božímu slovu a to ho vedlo k zapomenutí na lásku k Bohu a posléze k pohrdání bližním. „Boží slovo je životnou silou, která dokáže obracet lidská srdce a znovu je orientovat k Boží osobě. Zavírání srdce před darem Boha, který promlouvá, má za důsledkem uzavřenost srdce k daru bratra,“ shrnuje papež František.
„Duch svatý kéž nás vede, abychom prošli pravou cestou obrácení a znovu objevili dar Božího slova, byli očištěni z hříchu, jenž nás oslepuje, a sloužili Kristu přítomnému v potřebných bratřích,“ – končí papež František své poselství k letošní postní době.

PLNÉ ZNĚNÍ papežova poselství k postní době 2017 je ZDE.

(job)