Novosibirsk.
Také v sibiřské zimě, tři tisíce kilometrů východně od Moskvy, se slavily Vánoce. A právě v této oblasti se k nim pojilo ještě jedno pěkné výročí – čtvrtstoletí působení katolické Charity. Její ředitel, polský františkán
o. Gracjan Piotrowski, pro naše mikrofony vyprávěl o cestě, kterou za tu dobu urazila:
“Když se před 25 lety rozpadl Sovětský svaz, Vatikán ustanovil v Rusku dvě církevní struktury – apoštolské administratury – jednu pro evropskou část a druhou pro asijskou část s biskupským stolcem v Novosibirsku. Místní biskup - německý jezuita Joseph Werth - ihned v roce 1991 zahájil činnost Charity – lidé v tom těžkém období žili ve velké nejistotě a potřebovali podporu. Díky pomoci německé Charity byl postaven první dětský domov, pak se začalo pracovat s bezdomovci, potom vznikl azylový dům pro svobodné matky, dále domov pro děti v těžké situaci a konečně iniciativy na podporu nemocných, až postupně uběhlo pětadvacet let.“
Katolíci tvoří v Rusku nepatrnou menšinu, ale vaše diecéze je druhá největší na světě. Jednu farnost od druhé přitom dělí velké vzdálenosti…
“Ano, diecéze je tak velká, protože tu je málo farníků. Do farností na Sibiři průměrně dochází 100 až 150 lidí, a to včetně velkých měst. Oficiálně se říká, že katolíci v Rusku tvoří jedno procento obyvatelstva. Samozřejmě ve městech jako Moskva nebo Petrohrad je jich mnohem víc. Svou prací ale máme především vydávat svědectví o naší víře, projevovat milosrdnou Boží lásku vůči každému člověku.“
Jak jste prožívali Vánoce na Sibiři, kde zrovna nejsou tropické teploty?
“Před vánoci byla opravdu velká zima, 36 stupňů pod nulou. Měli jsme trochu strach, zda lidé vůbec vyjdou z domovů…Naštěstí Boží hod letos připadl na neděli, protože v Rusku je volno na pravoslavné Vánoce, tedy 7. ledna. Katolické Vánoce jsou pracovní den, a proto je velmi těžké prožívat vánoční atmosféru, když se všichni v okolí někam honí za prací a silvestrovskými přípravami…Místní společnost na Vánoce ani nepomyslí. My se alespoň v malém snažíme, aby lidé měli možnost přijít do kostela, setkat se a slavit.“
Tento rok přinesl setkání a objetí papeže Františka s patriarchou Kirillem v Havaně. Jak jste tuto událost prožívali?
“S velkou radostí a nadějí, protože zde tvoříme menšinu, a tudíž je pro nás velmi důležitý stav vztahů mezi katolickou a pravoslavnou církví. Díky tomuto setkání lidé vnímali, že katolická církev není ruské pravoslavné církvi tak vzdálena. Doufám, že tato schůzka přinese plody ještě v budoucnosti, protože změna vyžaduje čas a nikdy neprobíhá závratnou rychlostí. Jisté je, že nastalo určité otevření ze strany pravoslavných biskupů, ne-li přímo ze strany všech věřících a kněží. Nepochybuji ale, že se krok za krokem bude vše zlepšovat.“
Uvedl pro Vatikánský rozhlas ředitel sibiřské Charity, o. Gracjan Piotrowski.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
