Vatikán.
Vánoční mši sloužil papež ve Svatopetrské bazilice na Štědrý den v 21:30. Liturgie slavnosti Narození Páně zahajuje zpěv Kalend, který podtrhuje reálnou historickou dimenzi Narození Ježíše Krista:
Po uplynutí mnoha věků, když Bůh stvořil svět a učinil člověka ke svému obrazu;
staletí po skončení potopy, když Nejvyšší nechal zazářit duhu na znamení smlouvy a pokoje,
dvacet jedna století po odchodu Abraháma, našeho otce ve víře, z chaldejské země;
třináct století po vyjití Izraele z Egypta pod Mojžíšovým vedením;
tisíc let po pomazání Davida na krále Izraele;
v pětašedesátém týdnu podle Danielova proroctví;
v době sto devadesáté čtvrté olympiády,
roku sedmistého padesátého druhého od založení Říma;
během čtyřicátého druhého roku vlády císaře Oktaviána,
zatímco po celé zemi panoval mír,
Ježíš Kristus, věčný Bůh a Syn věčného Boha, aby svým příchodem posvětil svět,
počatý z působení Ducha Svatého se po uplynutí devíti měsíců narodil
v judském Betlémě z Panny Marie;
On se stal člověkem.
Slavíme narození našeho Pána Ježíše Krista v lidském těle.
Petrův nástupce ve své homilii mimo jiné řekl:
„Tajemství Vánoc, jež je světlem a radostí, interpeluje a otřásá, protože je zároveň tajemstvím naděje i smutku. Nese v sobě příchuť smutku, protože láska je nepřijata a život skartován. Tak se to děje Josefovi a Marii, kteří nalezli zavřené dveře a uložili Ježíše do jeslí, „protože v zájezdním útulku pro ně nebylo místo“ (Lk 2,7). Ježíš se narodil některými odmítnut za lhostejnosti většiny. Také dnes se může vyskytovat stejná lhostejnost, když se Vánoce stanou svátkem, kde jsme protagonisty my a nikoli On, a když se pachtíme za dárky a zůstáváme nevnímaví vůči tomu, kdo je odsunut stranou.
Vánoce však mají především příchuť naděje, protože navzdory temnotám září Boží světlo. Jeho laskavé světlo nepůsobí strach. Bůh, který je do nás zamilovaný, nás přitahuje svojí něhou, když se jako chudý a slabý rodí mezi námi jako jeden z nás. Rodí se v Betlémě, městě, jehož jméno znamená „dům chleba“. Zdá se, že nám tak chce říci, že se rodí jako chléb pro nás. Vstupuje do života, aby nám dal svůj život; přichází do našeho světa, aby nám přinesl svoji lásku. Nepřichází nás pohltit a poroučet nám, nýbrž živit nás a sloužit nám. Existuje tak přímá spojitost mezi jesličkami a křížem, kde se Ježíš stane lámaným chlebem. Je to přímá spojitost lásky, která se odevzdává a zachraňuje nás, zahrnuje náš život světlem a naše srdce pokojem.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
