Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Vánoce jsou svátkem milující Boží pokory,“ řekl papež František na tradičním předvánočním setkání se svými spolupracovníky z římské kurie. Petrův nástupce, který při této příležitosti podává každoročně jakýsi souhrnný přehled o činnosti Apoštolského stolce, zaměřil dnes svoji pozornost na probíhající reformu římské kurie.

V obsáhlé třičtvrtě hodinové promluvě přiblížil papež František program a dosavadní kroky této reformy z hlediska výše zmíněného smyslu Vánoc, kterým Bůh skrze své vtělení „převrací řád toho, co je logicky dané, nutné, dialektické a matematické“.

„V tomto převrácení spočívá veškeré bohatství božské logiky, která otřásá omezeností naší lidské logiky (srov. Iz 55,8-9). Romano Guardini napsal: »Jak převratná nastala změna všech rodinných hodnot k člověku, a to nejenom lidských, ale také božských! Tento Bůh opravdu převrací všechno, co člověk hodlá vytvořit sám od sebe« (Pán, it.vydání Milano 1977, str.404). O Vánocích jsme povoláni přisvědčit svojí vírou nikoli Vládci veškerenstva, ba ani těm nejvznešenějším idejím, nýbrž právě tomuto Bohu, který je pokorný milovník.“

Bůh se totiž rozhodl přijít na svět jako maličký, protože chtěl být milován – pokračoval papež. Vánoční logika tak převrací světskou logiku, logiku moci, logiku rozkazu, farizejskou, kauzální a deterministickou logiku.

„Inspirován tímto něžným světlem a imponující božskou tváří dítěte Krista jsem si za téma našeho výročního setkání zvolil reformu římské kurie. Zdálo se mi správné a vhodné podělit se s vámi o její rámec a poukázat na směrodatná kritéria, uskutečněné kroky, ale především na logiku důvodů každého realizovaného kroku a toho, co bude vykonáno.“

Vybavuje se mi zde starobylé rčení, které ilustruje dynamiku Duchovních cvičení v ignaciánské metodě, řekl dále papež, totiž deformata reformare (to, co je deformované, reformovat), reformata conformare (reformované formovat), conformata confirmare (formované utvrzovat) a confirmata transformare (utvrzené transformovat).

„Není pochyb, že význam slova reforma může být v církvi dvojí. Především znamená její přizpůsobení dobré zvěsti, která má být radostně a odvážně šířena, zejména chudým, posledním a odepsaným; dále její přizpůsobení znamením naší doby a všemu dobrému, čeho člověk dosáhl, aby bylo možné lépe vycházet vstříc požadavkům lidí, jimž jsme povoláni sloužit. Zároveň jde o přizpůsobení kurie jejímu účelu, kterým je spolupráce na službě, jež je vlastní Petrovu nástupci, to znamená podporovat papeže ve výkonu jeho jedinečné, řádné, plné, svrchované, bezprostřední a všeobecné služby.“

Protože kurie není nehybný aparát – pokračoval papež - je reforma především znamením životnosti putující církve. Živá církve je proto semper reformanda, a reformuje se neustále, protože žije. Je třeba důrazně poukázat na to, že reforma není sama sobě cílem, nýbrž procesem růstu a zejména konverze.

„Reforma nemá estetický účel, jako by šlo o to učinit kurii hezčí; nelze ji pojímat ani jako nějaký lifting či líčení anebo make up, a nemá být ani operací plastické chirurgie odstraňující vrásky.
Drazí bratři, to čeho se církev má obávat, nejsou vrásky, nýbrž skvrny.“

Proto je třeba zdůraznit – řekl dále Petrův nástupce - že reforma bude účinná jedině a pouze tehdy, pokud se uskuteční s obnovenými lidmi a nikoli jen s novými lidmi. Nelze se spokojit s personální obměnou, nýbrž je zapotřebí vést členy kurie k duchovní, lidské a profesionální obnově. Reforma kurie se nikterak neuskuteční výměnou lidí, ke které i bez toho dochází a dojde, nýbrž jejich obrácením. Nestačí tedy stálá formace, je zapotřebí také a především neustálé konverze a očišťování. Bez změny mentality by se snaha o její fungování promarnila.

„Z tohoto důvodu jsem se ve dvou předchozích předvánočních setkáních pozastavil v roce 2014 podle vzoru pouštních otců u některých „nemocí“ a v roce 2015 za pomoci akrostychu slova milosrdenství u katalogu nezbytných ctností toho, kdo slouží v římské kurii, a všech, kdo chtějí, aby jejich zasvěcení a služba přinášely užitek. Základní důvod spočívá pro celou církev a také kurii v tom, aby se ono semper reformanda transformovalo na trvalou osobní a strukturální konverzi.“

Bylo nezbytné mluvit o nemocích i terapiích, protože každou operaci, aby byla úspěšná, musí předcházet pronikavá diagnóza, důkladná analýza a musí být provázena a následována přesnými předpisy, pokračoval římský biskup.

„Je normální, ba zdravé, když se v tomto procesu naráží na těžkosti, jež se v případě reformy mohou prezentovat různými typologiemi odporu: otevřenou rezistencí, která často vyrůstá z dobré vůle a upřímného dialogu; skrytou rezistencí, která se rodí z ustrašených či zkamenělých srdcí a živí se prázdnými slovy duchovního šelmovství těch, kteří tvrdí, že chtějí změnu, ale přejí si, aby vše zůstalo jako dříve; existuje také zlomyslná rezistence, která klíčí v pokřivených myslích a vyjevuje se, když démon vnuká špatné úmysly (nezřídka v beránčím rouchu). Tento poslední typ rezistence se skrývá za ospravedlňujícími a v mnoha případech obviňujícími slovy, která se domáhají tradic, zdání, formalit a znalostí anebo se snaží veškerou tíhu svalit na personál bez rozlišování mezi činem, činitelem a činností.“

Chybějící reakce je příznakem smrti! – rozvíjel papež dále svou myšlenku. Dobré rezistence a dokonce i ty méně dobré jsou nezbytné, zasluhují si být slyšeny, přijaty a je třeba povzbuzovat k jejich vyjádření, protože jsou znamením toho, že tělo je živé.

K uskutečnění reformy zdůraznil dále Svatý otec je zapotřebí především spousta modlitby. Modlit se, modlit se, modlit se – dodal spatra.

Potom Petrův nástupce podal „některá směrodatná kriteria této reformy“. Vyjmenoval jich dvanáct: individuální rozměr, pastorační rozměr, misijní rozměr, racionalita, funkčnost, modernost, střídmost, subsidiarita, synodálnost, katolicita, profesionalita a gradualita. Každé z těchto kritérií pak upřesnil doplňujícími postřehy a poznámkami. Potom papež František podal přehled konkrétních reformních kroků, které byly uskutečněny během tří let jeho pontifikátu. Je jich celkem sedmnáct, měly podobu chirografů či listů motu proprio a týkaly se zřízení či sloučení různých úřadů římské kurie na poli ekonomické a pastorační činnosti Svatého stolce.

„Toto naše setkání začalo zmínkou o významu Vánoc jakožto převrácení našich lidských kritérií, aby se ukázalo, že srdcem a jádrem reformy je Kristus.“

Řekl papež František a citoval na závěr modlitbu koptského mnicha z dvacátého století Matta el Meskina o milující pokoře Boha.
Úplně na závěr ještě spatra dodal:

„Když jsem před dvěma roky mluvil o nemocech, jeden z vás mi přišel říci: »Kam tedy mám jít, do lékárny anebo se vyzpovídat?« - Obojí, odpověděl jsem. A když mne zdravil kardinál Brandmüller, pohlédl mi do očí a řekl: „Acquaviva!“ Já jsem zprvu nechápal, ale potom jsem přemýšlel a přemýšlel, až jsem si vzpomněl, že Acquaviva, třetí generální představený Tovaryšstva Ježíšova, napsal knihu, kterou jsme my studenti četli latinsky. Dávali nám ji číst naši spirituálové a jmenovala se Industriae pro Superioribus ejusdem Societatis ad curandos animae morbos, tedy o nemocích duše Před třemi měsíci vyšla ve velmi dobrém italském vydání v překladu nedávno zesnulého Giuliana Raffo (Accorgimenti per curare le malattie dell’anima.San Paolo, Cinisello Balsamo 2016.) s dobrou předmluvou, která radí, jak je třeba tuto knihu číst. Není to kritické vydání, ale překlad je krásný, zdařilý a věřím, že může pomoci. Chtěl bych jej nabídnout jako dárek každému z vás. Děkuji.“

Končil papež František svou promluvu ke svým spolupracovníkům z římské kurie na tradičním předvánočním setkání spojeném se vzájemnou osobní výměnou přání požehnaných Vánoc a šťastného nového roku 2017.

(mig)