Rádio Vaticana

Vatikán. „Bláznivá“ láska Boha k Jeho lidu a naše nevěrnost - o těchto dvou póĺech vztahu kázal papež při dnešní ranní mši v kapli Domu sv. Marty. O dramatu Ježíšova pláče nad Jeruzalémem, který nepoznal čas, kdy mu Bůh nabídl svou přízen.

Právě tato epizoda z dnešního evangelia (Lk 19,41-44) byla papeži podnětem k dnešní homilii. „Ježíš pláče, protože si připomíná dějiny svého lidu – konstatoval Petrův nástupce. Na jedné straně bezmezná láska a na druhé sobectví, nedůvěřivost, nevěrnost a idolatrie lidu jako odpověď. Boží láska k lidu je bláznivá, řekl dále. Zní to jako rouhání, ale není tomu tak. Ježíš totiž připomíná proroky Ozeáše a Jeremiáše vyjadřující lásku Boha k Izraeli. Ježíš zaplakal, protože lid »nepoznal čas, kdy mu Bůh nabídl svoji přízeň«.

„To působí srdci Ježíše Krista bolest. Tyto dějiny nevěrností a zneuznání Boží něhy a lásky. Zamilovaný Bůh tě hledá a usiluje o tvoje štěstí. Ježíš tehdy zahlédl, co jej čekalo jakožto Syna. A plakal, protože tento lid nepoznal čas, kdy mu Bůh nabídl svou přízeň. Toto drama není jen historická záležitost a neskončilo u Ježíše. Je to drama všech dní. Je to také moje drama a každý z nás si může říci: Poznal jsem čas, kdy se mi dostalo přízně? Dostává se mi od Boha navštívení?“

Papež pak připomněl předvčerejší liturgii, která odrážela tři momenty Božího navštívení: napomenutí, navázání rozmluvy a pozvání do domu. Když chce Bůh napomenout, vyzve ke změně. Když s námi chce mluvit, klepe na dveře a volá. A Zacheovi, kterého chce navštívit, říká, aby sestoupil. „Zpytujme svědomí – vyzval papež – ptejme se, zda nasloucháme Ježíšovým slovům, když klepe na moje dveře a říká »naprav se«. Každý je vystaven nebezpečí.

„Každý z nás může upadnout do stejného hříchu jako izraelský lid, do téhož hříchu jako Jeruzalém, totiž nepoznat čas, kdy nám Bůh nabídl svou přízeň. A Pán nám prokazuje přízeň denně, každý den klepe na naše dveře. Musíme se to učit rozpoznávat, abychom neskončili v téže bolestné situaci, o které mluví Pán:» Čím více jsem tě miloval, čím více jsem tě volal, tím více jsi se ode mne vzdaloval.« My si však říkáme: »Já jsem v bezpečí, dělám si své. Chodím na mši, mám jistotu.« Zpytuješ denně svoje svědomí v této věci? Nabídl ti dnes Pán svou přízeň? Vnímal jsem nějaké pozvání, nějakou inspiraci k těsnějšímu následování, k prokázání nějakého skutku lásky, k trochu větší modlitbě? Je spousta věcí, ke kterým nás Pán denně vybízí, aby se s námi setkal.“

Rozhodující je rozpoznat Ježíšovo navštívení a otevřít se lásce, pokračoval papež.

„Ježíš pláče nejenom nad Jeruzalémem, ale nad námi všemi. A dává svůj život, abychom poznali Jeho přízeň, jeho navštívení. Svatý Augustin používal jeden silný výraz: »Obávám, že nerozpoznám Ježíše, až půjde kolem« (Serm., 88,14.13). Nebudeš-li střežit svoje srdce, nikdy nepoznáš, zda tě Ježíš navštívil či ne. Pán ať nám všem daruje milost rozpoznat čas svého navštívení, abychom Ježíšovi otevřeli dveře a naše srdce se rozšířilo a sloužilo Pánu Ježíši láskou.“

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)