Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Ekumenická setkání ukázala, že touha po společenství je živá a intenzívní, řekl papež František při audienci pro účastníky plenárního zasedání Papežské rady pro jednotu křesťanů, která se zabývala otázkou modelů plného společenství.

„Jako římský biskup a Petrův nástupce, s vědomím odpovědnosti, kterou mi Pán svěřil, chci zdůraznit, že jednota křesťanů je jednou z mých hlavních starostí a modlím se za to, aby ji stále více sdíleli všichni pokřtění.“

Jednota křesťanů je základním požadavkem naší víry, vyplývajícím z její podstaty. „Voláme po jednotě, neboť voláme po Kristu,“ zdůraznil František. Chceme žít v jednotě, protože chceme následovat Krista, mít podíl na jeho tajemné jednotě s Otcem, jak o tom sám Kristus mluví ve Velekněžské modlitbě (Jan 17, 21-26).

„Podle Ježíšovy velekněžské modlitby, je tím, po čem toužíme, jednota v Otcově lásce, která nám je darována v Ježíši Kristu, v lásce, jež utváří také myšlení a učení. Nepostačuje shoda v porozumění evangeliu, nýbrž je třeba, abychom my - všichni věřící - byli sjednoceni s Kristem a v Kristu. Naše osobní i komunitní konverze, naše postupné připodobňování se Jemu (srov. Řím 8,28), náš stále hlubší život v Něm (srov. Gal 2,20), je tím, co nám dovoluje růst ve společenství mezi námi. To je také duch, z něhož vycházejí studijní setkání a veškeré další úsilí směřující ke sblížení našich názorů.“

Díky těmto základům je možné demaskovat některé falešné modely společenství, které ve skutečnosti nevedou k jednotě, ba jsou s ní v rozporu, dodal papež František. Především, jak zdůraznil, jednota není plodem lidského úsílí a výsledkem církevní diplomacie, nýbrž darem shůry, který si lidé sami nejsou schopni udělit. Co je tedy naším úkolem, jak máme podporovat jednotu mezi křesťany? – tázal se papež:

“Naším úkolem je přijímat tento dar a zviditelňovat jej pro všechny. Spíše než cílem je jednota z tohoto hlediska cestou, která má svoje trasy, rytmus, zpomalení i zrychlení, ba i prodlevy. Jednota jakožto cesta vyžaduje trpělivé očekávání, vytrvalost, námahu a nasazení. Neanuluje konflikty a neruší spory, někdy se může dokonce vystavovat riziku dalších nedorozumění. Jednotu může přijímat pouze ten, kdo se rozhodne vydat se na cestu k cíli, který se dnes může zdát poněkud vzdáleným. Nicméně, ten, kdo prochází touto cestou, je utěšován neustálým dosvědčováním společenství radostně tušeného, byť ne zcela dosaženého, pokaždé, odložíme-li stranou předsudek a uznáme, že všichni potřebujeme Boží lásku.“

Co jiného spojuje křesťany více než zkušenost, že jsme hříšní, ale zároveň také zahrnovaní nekonečným Božím milosrdenstvím, které se zjevilo v Ježíši Kristu – dodal Svatý otec. Jednota se stává skutečností tam, kde křesťané svědčí o této Boží lásce pro všechny. Proto František opět zdůraznil, že jednota se utváří na cestě, při společném setkávání, v modlitbě a ve službě. V tom jsme totiž již sjednoceni a veškeré teologické a eklesiologické problémy lze překonat jedině touto cestou, přestože ještě nevíme jak a kdy, řekl papež.
Jak dále zdůraznil, jednota neznamená jednotvárnost:

„Jednota není uniformita. Různé teologické, liturgické, duchovní a kanonické tradice, které se rozvinuly v křesťanské světě – jsou-li zakotveny v apoštolské tradici – představují bohatství, které neohrožuje jednotu církve. Pokoušet se o potlačování této různorodosti znamená postupovat proti Duchu svatému, který obohacuje společenství věřících rozličnými dary.“

Necháme-li se vést Duchem svatým, bude tato různorodost bohatstvím a nikoliv konfliktem. Podobně – zdůraznil dále – jednota neznamená pohlcení:

„Jednota není absorbce. Jednota křesťanů není nějakým ekumenismem »v protisměru«, aby někteří museli popírat svoji historii víry, ani netoleruje proselytimus, který je přímo jedem ekumenismu. Dříve než si budeme všímat toho, co nás dělí, je dobré povšimnout si zásadně toho, jak velké bohatství sdílíme, totiž Písmo svaté a velká Vyznání víry prvních ekumenických koncilů (...) Ekumenismus je pravý tehdy, když dokážeme přenést pozornost ze sebe samých, svých argumentů a formulací na Boží slovo, které po nás žádá, abychom mu naslouchali, přijímali je a dosvědčovali ve světě.“

Na závěr papež František vyzval křesťanské komunity ke spolupráci a připomněl - jako dosud platné - doporučení formulované Ekumenickou radou církví již v roce 1952, podle nějž mají křesťané „pracovat společně na všech věcech, kromě těch případů, kdy je hluboké rozdíly v přesvědčení nutí postupovat odděleně“.

(job)