Vatikán.
Tato neděle byla věnovaná lidem, kteří jsou ve vězení, a vzhledem k tomu, že byla v tomto Svatém roce předposlední, představovala jeden z jeho vrcholů. Dopolední bohoslužba, které při této příležitosti sloužil Svatý otec, se konala ve Svatopetrské bazilice za účasti jednoho tisíce vězňů z různých italských vězení a jejich příbuzných, kterých bylo asi čtyři tisíce, z dvanácti zemí světa. Vězňové se podíleli i na samotné liturgii, jednak ministrantskou a lektorskou službou, ale také účastí na jejím hudebním doprovodu. Přibližně třicetičlenný sbor tvořený vězněnými a zvaný Papageno - podle jedné z postav Mozartovy opery Kouzelná flétna - který založil věhlasný, před dvěma roky zesnulý, italský dirigent Claudio Abbado, vůbec poprvé doprovázel papežskou liturgii ve vatikánské bazilice. Ve své působivé homilii papež mimo jiné řekl:
„Řeknu vám, že pokaždé, když přicházím na návštěvu do vězení, ptám se: »Proč oni a ne já?«. Všichni můžeme pochybit, všichni. Tím či oním způsobem jsme všichni chybovali. Určité pokrytectví však neumožňuje pomýšlet na možnost změny života, takže důvěra v nápravu a znovu zařazení do společnosti bývá malá. Tím se opomíjí, že jsme všichni hříšníci a často také zavřeni ve vězení, aniž si to uvědomujeme. Když se uzavíráme do vlastních předsudků anebo jsme otroky idolů falešného blahobytu, pohybujeme se v rámci ideologických schémat anebo se absolutizují zákony trhu, kterými jsou drceni lidé, ve skutečnosti to neznamená nic jiného než vězet mezi těsnými zdmi cely individualismu a soběstačnosti, zbaveni pravdy, která rodí svobodu. Ukazovat prstem na někoho, kdo pochybil, nesmí být alibi skrývající vlastní rozporuplnost.
Víme totiž, že před Bohem se nikdo nemůže považovat za spravedlivého (srov. Řím 2,1-11). Nikdo však nemůže žít bez jistoty, že dojde odpuštění! Kající lotr byl ukřižován spolu s Ježíšem, který jej doprovodil do ráje (srov. Lk 23,43). Nikdo z vás se proto neuzavírejte do minulosti! Minulé události, i kdybychom chtěli, zajisté nelze přepsat. Avšak dějiny, které začínají dnes a míří do budoucna, stále ještě zbývá napsat, s Boží pomocí a s vaší osobní zodpovědností. Poučením se z minulých pochybení lze otevřít novou životní kapitolu. Neupadněme do pokušení myslet si, že nám nemůže být odpuštěno. Cokoli malého či velkého, co nám srdce vyčítá, „Bůh ví dokonaleji a lépe než naše svědomí“ (1 Jan 3,20). Je pouze třeba se svěřit Jeho milosrdenství.
Víra, byť nepatrná jako hořčičné zrnko, je s to přenášet hory (srov. Mt 17,20). Kolikrát jen síla víry umožnila vyjádřit odpuštění v situacích lidsky neúnosných! Lidem, kteří vytrpěli násilí či příkoří na sobě či svých drahých nebo na svém majetku... Jedině Boží síla, milosrdenství může zahojit určité rány. A kde se na násilí odpoví odpuštěním, tam také srdce toho, kdo pochybil, může být přemoženo láskou, která potírá každou formu zla. A tak mezi oběťmi a viníky Bůh vzbuzuje autentické svědky a tvůrce milosrdenství.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
