Slavíme dnes spolu s celou církví slavnost Všech svatých. Připomínáme si nejen ty, kdo byli v průběhu dějin svatořečeni, ale také mnohé naše bratry, kteří svůj život prožili v plnosti víry a lásky, jednoduše a ve skrytu. Mezi nimi jsou zajisté mnozí naši příbuzní, přátelé a známí.
Slavíme tedy slavnost svatosti. Té svatosti, která se neprojevuje vždycky velkými skutky či mimořádnými úspěchy, ale dovede věrně a každodenně naplňovat nároky kladené křtem. Svatost tvořená láskou k Bohu a k bratřím. Láskou, která je věrná až k sebezapomenutí a cele se dává druhým, jako život oněch matek a otců, kteří se obětují pro své rodiny, a ačkoli to není vždy snadné, umějí se dobrovolně zříkat mnoha věcí a osobních plánů či programů.
Pokud je však něco, co svaté charakterizuje, pak to, že jsou opravdu šťastní. Objevili tajemství autentického štěstí, které přebývá na dně duše a má svůj zdroj v Boží lásce. Proto jsou svatí nazýváni blahoslavenými. Blahoslavenství jsou jejich cestou, cílem a vlastí. Blahoslavenství jsou cestou života, kterou nám ukazuje Pán, abychom mohli jít v Jeho stopách. V dnešním evangeliu jsme slyšeli Ježíše, jak je pronáší před velkým zástupem na jedné hoře nedaleko Galilejského jezera.
Blahoslavenství jsou profilem Krista a tím i křesťana. Chtěl bych z nich zmínit jedno: „Blahoslavení tiší“. Ježíš říká sám o sobě: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29). Toto je jeho duchovní portrét, který vyjevuje bohatství Jeho lásky. Mírnost je způsob bytí a života, který nás přibližuje Ježíši a působí, že jsme jednotní a že ponecháváme stranou vše, co nás dělí a staví proti sobě, a snažíme se stále novými způsoby postupovat cestou jednoty, jako to činili synové a dcery této země, kupříkladu nedávno kanonizovaná Marie Elisabetta Hesselblad a svatá Brigita z Vadsteny, spolupatronka Evropy. Obě se modlily a pracovaly, aby navázaly vztahy jednoty a společenství mezi křesťany. Je velice výmluvné, že právě zde, ve vaší zemi, charakterizované soužitím velmi rozmanitého obyvatelstva, jsme si společně připomněli pětisté výročí Reformace. Svatí dosahují změn mírností srdce. Skrze mírnost chápeme Boží velikost a upřímně se klaníme Bohu; a je také postojem toho, kdo nemá co ztratit, protože jeho jediným bohatstvím je Bůh.
Blahoslavenství jsou jakýmsi průkazem totožnosti křesťana, který jej identifikuje jako Ježíšova následovníka. Jsme povoláni být blahoslavenými Ježíšovými následovníky a čelit bolestem a úzkostem naší doby v Ježíšově duchu a lásce. V tomto smyslu bychom mohli naznačit nové způsoby jejich prožívání v novém a stále aktuálním duchu: blahoslavení, kdo s vírou snášejí příkoří, která jim působí druzí a ze srdce odpouštějí; blahoslavení, kdo se dívají do očí odepsaným a marginalizovaným a projevují jim svoji blízkost; blahoslavení, kdo opatrují a chrání společný domov; blahoslavení, kdo se zříkají vlastního blahobytu pro blaho druhých; blahoslavení, kdo se modlí a přičiňují o plné společenství mezi křesťany. Ti všichni jsou nositeli Božího milosrdenství a jemnocitu a zajisté od Něho obdrží zaslouženou odměnu.
Drazí bratři a sestry, povolání ke svatosti je pro všechny a je zapotřebí přijmout jej v duchu víry od Pána. Svatí nás povzbuzují svým životem a přimlouvají se za nás u Boha, a my se navzájem potřebujeme, abychom se stali svatými. Pomáhejme si stát se svatými. Společně prosme o milost přijmout toto povolání s radostí a jednotně usilovat o jeho naplnění. Svěřme naší nebeské Matce, Královně všech svatých, svoje úmysly i dialog usilující o plné společenství všech křesťanů, ať se našemu úsilí dostane požehnání a dosáhneme svatosti v jednotě.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
