Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Druhé čtení dnešní liturgie nám podává exhortaci, s níž se svatý Pavel obrací k Timotejovi, svému spolupracovníkovi a oblíbenému synovi, a v níž znovu promýšlí svůj život apoštola cele oddaného misijnímu poslání (srov. 2
Tim 4,6-8.16-18). Při pohledu na blížící se konec své pozemské cesty jej popisuje ve vztahu ke třem obdobím: přítomnosti, minulosti a budoucnosti.
Přítomnost interpretuje metaforou oběti: „Mám prolít v oběť svou krev“ (v.6). Pokud jde o
minulost, označuje Pavel svůj dosavadní život obrazem „dobrého boje“ a „běhu“ muže, který důsledně dostál svým závazkům a své odpovědnosti (srov. v. 7);
budoucnost pak svěřuje Bohu, který je „spravedlivým soudcem“ (v. 8). Pavlovo poslání je však účinné, správné a věrné pouze díky Pánově blízkosti a síle, která z něho učinila hlasatele evangelia všech národů. Vyjadřuje to následovně: „Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů“ (v. 17).
V tomto autobiografickém vyprávění svatého Pavla se zrcadlí církev, zvláště dnes, kdy je Světový den misií, jehož tématem je „Misionářská církev, svědkyně milosrdenství“. Pavel je pro křesťanské společenství vzorem v přesvědčení, že Pánova přítomnost dává účinnost apoštolské práci a dílu evangelizace. Zkušenost apoštola národů nám připomíná, že se v pastorační a misijní činnosti máme z jedné strany nasazovat tak, jako by výsledek závisel na našem úsilí, v duchu obětavosti atleta, který se nezastaví ani před porážkou; a na druhé straně s vědomím, že pravý úspěch našeho poslání je darem Milosti: Duch svatý působí, že poslání církve je ve světě účinné.
Dnes je doba poslání a doba odvahy! Odvahy posílit vrávoravý krok, mít opět chuť stravovat se pro evangelium a znovu získat důvěru v sílu, kterou toto poslání přináší. Je čas k odvaze, třebaže mít odvahu neznamená mít záruku úspěchu. Žádá se od nás odvaha bojovat, nikoli nutně vítězit; hlásat, nikoli nutně obracet. Žádá se od nás odvaha být alternativní ve vztahu ke světu, aniž bychom však byli polemičtí nebo agresivní. Žádá se od nás odvaha otevřít se všem, aniž bychom někdy umenšovali absolutnost a jedinečnost Krista, jediného Spasitele všech. Žádá se od nás odvaha odporovat bezbožnosti, aniž bychom byli arogantní. Žádá se od nás také odvaha celníka z dnešního evangelia (Lk 18,9-14), který se v pokoře neodvažoval pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: „Bože, buď milostiv mně hříšnému.“ Dnes je čas odvahy! Dnes je odvahy zapotřebí!
Panna Maria, vzor vycházející církve a poddanosti Duchu svatému, kéž nám všem pomáhá být v síle našeho křtu misionářskými učedníky, abychom nesli poselství spásy celé lidské rodině.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
