Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Křesťané ustavičně cítí, že potřebují odpuštění, a jdou vstříc setkání s Bohem – řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Konstatoval přitom, že dobrý křesťan spolehá na Boží požehnání v neustálé snaze konat dobro.

„Křesťan je požehnán od Boha Otce,“ začal papež František, který si vzal podnět z prvního čtení z listu sv. Pavla Efesanům (1,1-10). Vypočítal pak určité rysy tohoto požehnání a zdůraznil, že „křesťan je vyvolenou osobou. Bůh nás volá jednoho po druhém, nikoli jako nějakou nepřehlednou masu. Jsme vyvolení a očekávaní Otcem.“

„Pomysleme na manžele, kteří čekají dítě. »Jaké bude? Jak se bude smát? A jak bude mluvit?« Odvažuji se však říci, že také o nás, o každém z nás, Otec snil jako tatínek a maminka o dítěti, které čekají. A to ti dává obrovskou jistotu. Otec chtěl tebe, nikoli masu lidí. Chtěl tebe, tebe a tebe. Každého z nás.To je základ, báze našeho vztahu s Bohem. Mluvíme k Otci, který nás má rád, vyvolil nás a vybral nám jméno.“

„Je možné – řekl dále papež – že leckterý křesťan nevnímá, že byl vyvolen Otcem. A příslušnost ke svému společenství vnímá jako „fanda nějakého fotbalového týmu. Fanda si totiž volí tým i svoji příslušnost k němu. Křesťan je však vyvolený a vysněný Bohem. A když to takto prožíváme, vnímáme v srdci velkou útěchu, nevnímáme opuštěnost, není nám řečeno »zařiď se, jak chceš«. Druhým rysem křesťanova požehnání je pocit obdrženého odpuštění. Muž či žena, kteří nevnímají, že jim bylo odpuštěno, nejsou plně křesťany.“

„Nám všem bylo odpuštěno za cenu Kristovy krve. Co mi bylo odpuštěno? Každý ať se upamatuje a připomene si špatnosti, kterých se dopustil; ne ty, kterých se dopustil přítel či soused, ale ty svoje. »Co jsem v životě spáchal zlého?« Pán to všechno odpustil. Jsem požehnán, jsem křesťan. První rys: jsem vyvolen, vysněn Bohem, nosím jméno, které mi vybral Bůh, jsem milován Bohem. Druhý rys: Bůh mi odpustil.“

Třetím křesťanským rysem – pokračoval papež – je „kráčet směrem k plnosti, k setkání s Kristem, který nás vykoupil.“

„Křesťan, který stojí na místě, je nepochopitelný. Křesťan má jít stále vpřed, musí jít. Nehybný křesťan je člověkem, který dostal hřivnu a ze strachu před životem, ze strachu, že ji ztratí, ze strachu před pánem, ze strachu nebo z pohodlnosti, hřivnu zakopal a nechal tam. Je klidný a svůj život žije, ale nejde vpřed. Křesťan je mužem na cestě, ženou na cestě, stále koná dobro, snaží se konat dobro a jít vpřed.“

Taková je křesťanská totožnost: „jsme požehnáni, protože se nám dostalo vyvolení a odpuštění a protože jsme na cestě. Nejsme anonymní, nejsme pyšní, takže bychom neměli potřebu odpuštění, a také nejsme nehybní. Kéž nás Pán provází milostí tohoto požehnání, které nám dal, tedy požehnáním naší křesťanské identity,“ zakončil papež dnešní ranní kázání v Domě sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)