Nový portál Vatikánského rozhlasu

Assisi . Více než 500 představitelů různých náboženských tradic a 12 tisíc účastníků se sjelo do Assisi na setkání nazvané „Žízeň po pokoji. Náboženství a kultury v dialogu“, které pořádá komunita Sant´Egidio ve spolupráci s místní diecézí a františkánskou rodinou. Oficiálního zahájení se včera v podvečer zúčastnil rovněž italský prezident Sergio Mattarella a na zítřejší závěrečnou ceremonii přijede do Assisi papež František, který při nedělní modlitbě Anděl Páně vybízel věřící celého světa, aby vzali tento den za svůj jako den modlitby za mír po příkladu sv. Františka.

Andrea Riccardi, zakladatel komunity Sant´Egidio, při hned v úvodu připomněl první den modlitby za mír, svolaný do Assisi před třiceti lety Janem Pavlem II. Označil jej za „prostou a hlubokou intuici“, která ukázala, že náboženští představitelé mohou stát vedle sebe a svědčit před svými věřícími, že žít společně je možné. Komunita Sant´Egidio chtěla pokračovat v tomto duchu, protože „v setkání je osvobození od mnoha malých partikulárních světů,“ řekl prof. Riccardi.

Ekumenický patriarcha Konstantinopole Bartoloměj I. mluvil o tom, že mír je individuální i institucionální volbou, a proto si žádá jak vnitřní proměnu tak politickou změnu. Připomněl svého předchůdce, patriarchu Atenagora, jehož historické objetí s papežem Pavle VI. v Jeruzalémě v roce 1964 otevřelo nové perspektivy ekumenismu, který řešil konflikty právě pozváním k setkání. Jeho slova: „Přijďte, pohlédneme si navzájem do očí a uvidíme, co si musíme vyříkat“ – svědčí o tom, jak přesně pochopil, že mír je cosi osobního – zdůraznil Bartoloměj I.
Konstantinopolský patriarcha dnes rovněž převzal čestný doktorát na univerzitě v Perugii a zítra vystoupí spolu s papežem Františkem na závěrečné ceremonii.

„Prozřetelnost mě přivádí do Assisi několik týdnů po vraždě o. Jacquese Hamela, k níž došlo na konci mše, rukou dvou mladíků, kteří se hlásili k islámské víře,“ zrekapituloval událost, která otřásla nejen evropskými křesťany, arcibiskup Lebrun z Rouen. Jak dále řekl, chce prosit o milost pokračovat v dialogu, který bude silnější, pravdivější a niternější. Připomněl rovněž mnoho muslimů, kteří přišli v neděli po oné události do francouzských kostelů, což označil za výraz soustrasti, s níž jedna rodina navštěvuje druhou, která je zasažena smutkem. „Všichni patříme k téže lidské rodině,“ uzavřel arcibiskup Lebrun.

V úvodu setkání v Assisi „Žízeň po pokoji“ vystoupil rovněž Zygmunt Bauman. Tento dnes již devadesátiletý polsko-britský sociolog vylíčil dějiny lidstva jako expanzi slova „my“, totiž jako stále širšího vnímání toho, kdo patří k „nám“, a spolu s tím stále přesnější definici „jiného“, který k nám nepatří. Právě tato polarita inkluze a exkluze vedla podle Baumana k velkým krveprolitím. V dnešní situaci jsme závislí jedni na druhých, činy jedněch mají bezprostřední dopad na celou planetu, na budoucnost nás i našich potomků, avšak naše povědomí o této kosmopolitní situaci je mizivé. Snažíme se ji opanovat nástroji našich předků – Právě v tom vidí klíčovou výzvu dnešní doby Zygmunt Bauman. K této integraci národů jsou – jak řekl - užitečné tři rady papeže Františka: totiž na prvním místě nezbytnost dialogu, který rekonstruuje sociální tkanivo, učí úctě k cizinci, k běženci, k člověku, jemuž je třeba naslouchat, a pěstuje kulturu vytvářející inkluzívní strategie. Na druhém místě ocitoval papežova slova o rovném rozdělování plodů země i práce, které není pouze charitou, nýbrž morální povinností. Do třetice jmenoval Bauman papežův důraz na výchovu k dialogu ve školách. „Výchova je dlouhodobým procesem, který si žádá trpělivost, koherentnost a dlouhodobé plánování. Jde o kulturní revoluci ve světě, v němž se stárne a umírá dříve, než se stihne dozrát.“

„Papež František se nabídl jako duchovní vůdce celého lidstva, když prohlásil, že žádné náboženství není zločinné, ale zato zločinci jsou ve všech náboženstvích,“ řekl ve svém projevu v Assisi politický poradce libanonského velkého muftího, Mohammad Sammak. Zároveň nicméně přiznal, že úkol čelit náboženskému extrémismu mají v první řadě muslimové. Jejich povinností je osvobodit své náboženství od „úchylky“, s níž extremisté užívají islám jako „nástroj pomsty a totalitní hnutí ve jménu náboženství“.

(job)