Vatikán. Několikadenní pobyt apoštolských nunciů ve Vatikánu dnes dopoledne vyvrcholil setkáním s papežem Františkem v Klementinském sálu Apoštolského paláce. „Děkuji za věrnost, v níž s nerozděleným srdcem, ucelenou myslí a jednoznačným slovem vykládáte to, co Duch svatý v tuto chvíli vnuká Petrovi“, oslovil je Svatý otec a dodal, že denně pročítá jejich hlášení o životě místních církví, realitě hostitelských zemí a debatách mezinárodního společenství.

Papež poté pronesl obsáhlou promluvu, rozdělenou do trojice témat: Obětavě sloužit jako pokorní vyslanci, doprovázet církve s pastýřským srdcem a provázet národy, ve kterých je přítomna Kristova církev. Pokora papežského vyslance se projevuje láskou k zemi a církvi, kam byl poslán sloužit.

“Dívat se, analyzovat a informovat jsou sice zásadní slovesa v životě apoštolského nuncia, avšak nikoli postačující. Je nutné zároveň setkávat se a naslouchat, vést dialog a sdílet, navrhovat a společně pracovat, aby vycházela najevo láska, sympatie a empatie s místním obyvatelstvem a církví. (…) Nestačí ukazovat prstem anebo napadnout člověka, který nesmýšlí stejně jako my. To je ubohá taktikta dnešních politických a kulturních válek, která nemůže být metodou církve. Náš pohled musí vést do hloubi a šíře. Formace svědomí je naší prvořadou povinností lásky, a při svém uskutečňování tudíž vyžaduje delikátnost a vytrvalost.“

Ohrožení vlky, napadajícími stádo zvnějšku, je sice stále aktuální, připustil papež s poukazem na blízkovýchodní křesťany, které má vyhladit „kruté obléhání za spikleneckého ticha mnohých“. Nunciové se však nemají zabydlet v obranném postavení, nýbrž hlásat svěřeným církvím radost a moc Ježíšova blahoslavenství (Mt 5,11). Věnujte čas biskupům a farnostem, ale také sociálním a kulturním institucím, vybízel Svatý otec. Blízkost, ochota a bratrství totiž nejvíce usnadňují rozlišování a řešení osobních i církevních problémů.

“Nejde o nějaku servilní strategii, jak získávat informace a manipulovat s realitou lidí, nýbrž o postoj, který přísluší nejenom kariérnímu diplomatovi, ale také pastýři, který je vybaven vnitřní schopností dosvědčovat Ježíše Krista.“

Z toho důvodu se rovněž apoštolská nunciatura jako „Papežský dům“ má stávat místem opory a rady pro církevní i veřejnou správu, a nikoli azylem pro různé přítelíčky, klevetníky a kariéristy, doporučoval dále papež. Výrazná úloha apoštolského nuncia spočívá v zaručení svobody církve, a to vůči jakékoli formě moci, která by chtěla umlčet Pravdu, pokračoval. Církev bude svobodná pouze tehdy, když vystoupí jako znamení, kterému se bude odporovat.

“Pamatujte, že zastupujete Petra, skálu, která přežívá ideologie, redukování Slova na pouhou prospěšnost, podřízenost mocnostem tohoto pomíjivého světa. Nevstupujte tedy do politiky a neúčastněte se ideologických bitek, protože trvání církve se neopírá o souhlas salónů či náměstí, nýbrž spočívá ve věrnosti Pánu, který na rozdíl od lišek a ptáků nemá, kam by hlavu složil.“

Nevěsta církev může složit hlavu pouze na probodenou hruď svého Ženicha, protože odtud vychází její pravá moc – milosrdenství. Nemáme právo ochudit svět o toto bohatství, které mu nikdo jiný nemůže darovat, varoval Svatý otec.

“Milosrdenství má být šifrou diplomatické mise apoštolského nuncia, který kromě osobního etického úsilí musí být pevně přesvědčen, že Boží milosrdenství vstupuje do událostí tohoto světa, společnosti, lidských uskupení, rodin, národů a států. Na mezinárodním poli to znamená, že nikdy nikoho a nic nepovažujeme za ztracené. Lidská bytost není nikdy nenapravitelná. Neexistuje situace, která by nepodlehla jemné a neodolatelné Boží dobrotě, která nikdy neopouští člověka a jeho osud.“

Proto veďte dialog s veřejnou mocí, vybízel v závěru Petrův nástupce, aniž byste se obávali, že milosrdenství umenší krásu a sílu pravdy. Jednáme se světem, ve kterém není vždy jednoduché vymezit centra moci, což mnohé lidi vede k přesvědčení, že jsou anynomní a nedosažitelná. Osobně jsem přesvědčen o jejich dostupnosti, podotkl papež, a o tom, že v člověku existuje vnitřní prostor, kterým může zaznít Boží hlas.

“Pravda se plně završuje jedině v milosrdenství. Buďte si jisti, že posledním slovem dějin a života není konflikt, nýbrž jednota, po které touží srdce každého člověka. (…) Svět má veliký strach, opravdu veliký, a dále jej šíří. Často z něj činí klíč k výkladu dějin a nezřídka jej používá jako strategie k budování světa založeného na zdech a příkopech. Můžeme rozumět příčinám tohoto strachu, avšak nemůžeme se s ním ztotožnit, „vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti!“ (2 Tim, 1,7)“.

loučil se papež s vyslanci Svatého stolce.

(jag)