Karaganda.
Neobvyklá beatifikace se konala tuto neděli v Kazachstánu. V této zemi s více než 17 miliony obyvatel, kteří jsou ze 70% procent muslimského vyznání, byla totiž vůbec poprvé slavena beatifikační liturgie. V Kazachstánu dále žije asi 25% pravoslavných a přibližně 2 procenta katolíků. Papežovým jménem tady kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení, blahořečil otce Vladislava Bukovińského (1905-1974).
Tento na Ukrajině narozený kněz polské národnosti strávil takřka celou svoji kněžskou službu v Kazachstánu, jenž byl součástí Sovětského svazu. O. Bukowiński byl proto celý život pronásledován totalitním režimem komunistického střihu. Právě tento rys života nového blahoslaveného zdůraznil papež František během nedělní promluvy při mariánské modlitbě Anděl Páně (11.9.) Jeho životní svědecví při té příležitosti označil za „kondenzát duchovních i tělesných skutků milosrdenství“. Otec Bukowiński (foto) byl ve svých sedmadvaceti letech vysvěcen roku 1931 v krakovské arcidiecézi, ale svoji pastoraci začal ve Volyni. Po obsazení tohoto území sovětskou armádou byl roku 1940 zatčen a následujících třináct let strávil v komunistických lágrech. Po propuštění byl poslán do Kazachstánu, kde zůstal až do své smrti v roce 1974. Do této většinově muslimské země byli totalitní sovětskou mocí v rámci tehdejšího sociálního inženýrství posíláni do vyhnanství zejména katolíci polské, německé, litevské a jiných národností. Tady proto otec Bukowiński rozvinul svoji pastorační činnost. Jeho postavu přiblížil kardinál Amato v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas následovně:
„Během náboženského pronásledování, uprostřed fyzického i duchovního soužení nacházel otec Bukowiński ochranu ve víře v Boha a Jeho Prozřetelnost. Roku 1940, jak sám vyprávěl, byl během výslechu dotázán, co momentálně dělá. Odpověděl: »Modlím se.« Věznitel jej okřiknul, že modlit se je zakázáno, na což kněz odpověděl: »Dobře. Budu se tedy modlit tak, aby si toho nikdo nevšimnul.« Svědkové shodně uvádějí, že žil jako duchovní i ve vězení, hodně se modlil, zejména na růženci vyrobeném z chleba. Z drátu si vyrobil také křížek. O náboženských slavnostech zpíval navzdory zákazu duchovní písně. Spoluvězeň, františkán otec Grabski ve svém svědectví uvedl, že jej každý den když fárali v uhelných dolech, prosil, aby mu vyprávěl něco ze života sv. Františka. Lágr se pro otce Bukowińského stal ambónem, z něhož učil o lásce Boží a smíření. Často říkával: »Víra boří zdi«. Když se roku 1955 mohl vrátit zpět do vlasti, odmítl to s tím, že chce sloužit věřícím v Kazachstánu, kde byl narozdíl od Polska nedostatek kněží. Byl misionářem celého Kazachstánu. Zpovídal, sloužil mše, křtil, katechizoval. Uprostřed ponížených a utiskovaných byl člověkem naděje, přesvědčeným, že církev na Východě dosáhne obrození a Rusko, že se vrátí ke Kristu“
– řekl kardinál Angelo Amato o novém blahoslaveném, apoštolovi Kazachstánu otci Vladislavu Bukowińském.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
