Paříž.
Útoky spáchané mladými muslimy ukazují, v jak velké prázdnotě žije dnešní mládež. Ukazuje se, že naprostý relativismus se může velmi snadno změnit v krajní fanatismus, pokud mladí pocítí, že se jim někde ukazuje cesta k vysvobození a naplnění jejich prázdnoty – varuje Fabrice Hadjadj, francouzský filosof, dramaturg a do minulého týdne rovněž člen nyní už neexistující Papežské rady pro laiky. Působí jako ředitel Institutu antropologických studií Philanthropos, který pořádá kurzy pro mladé lidi ve švýcarském Freiburgu.
Fabrice Hadjadj vstoupil do debaty po nedávných útocích ve Francii a zejména po vraždě P. Hamela. Zdůrazňuje, že toto mučednictví je pro Francii především darem. Ve své smrti jako beránek na oltáři svého kostela se o. Hamel zcela připodobnil Kristu. Ukázala se tu obyčejná svatost obyčejného kněze. „Nyní už víme proč musíme bojovat o zachování této obyčejné svatosti našich kněží,“ řekl francouzský filosof a konvertita v rozhovoru pro Radio RTS.
V úvahách na téma problémů současné mládeže, k níž patřili také vrahové kněze z Rouen, Hadjadj naznačuje, že cesta z relativismu nevede přes dogmatismus, jakému se poddali mladí islamisté, nýbrž přes trpělivou reflexi. Mladí dnes potřebují svědectví mužnosti. Pokud u nás tuto mužnost nenajdou, budou se jí učit v odrodilé formě, jakou dnes představují islamisté, kteří se uchylují k násilí. Proto také je nutné vést s muslimy mužný a odvážný dialog. Mužný - a nikoli tedy chlácholivý, humanitární a uhlazený – zdůrazňuje Hadjadj. Připomíná také, že arabská kultura si cení těch, kdo jsou silní. Neváží si upřímnosti a slabosti. Proto „měkká linie“ postupu vůči islámu ve Francii, jakási islamofilie francouzského státu, přináší opačné plody než bylo zamýšleno.
Podle Hadjadje musí dnešní Francie znovu nabýt hrdosti na své dědictví a odmítnout idelogickou interpretaci své historie. Nemá se už dále kát za svou koloniální minulost. Mladým je nutné ukazovat vzory, které francouzské dědictví zosobňují. Pouhé odkazy na hodnoty a kořeny nepostačují. V pozitivní laickosti státu však nesmí chybět uznání křesťanských kořenů Francie a zvláštní role, jakou v této zemi sehráli Židé. Laickost státu nemůže být zavěšena v prázdnu, nýbrž musí se odvíjet ze svých základů, které nacházíme v Ježíšově učení: dejte císařovi, co je císařovo, a Bohu, co je Boží.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
