Drazí dobrovolníci,
Před zpáteční cestou do Říma jsem si přál setkat se s vámi a především každému z vás poděkovat za nasazení, velkodušnost a zanícenost, s níž jste doprovázeli tisíce mladých poutníků, sloužili jim a pomáhali jim. Díky za vaše svědecví víry, která v jednotě s vírou velkého množství mladých ze všech částí světa představuje velké znamení naděje pro církev i svět. Věnovali jste se jim z lásky ke Kristu a zakusili jste, jak krásné je zasadit se za vznešenou věc.... Napsal jsem tuto promluvu... (přechází na improvizaci - pozn.překl.) nevím, zda je hezká nebo ošklivá... má pět stran... je trochu nudná. Odevzdávám ji. Řekli mi, že mohu mluvit jakoukoli řečí, protože všichni máte simlutánní překlad. Ano?? Mám mluvit španělsky. (odpovídají: ano).
Příprava Světového dne mládeže je dobrodružstvím, znamená to pustit se za dobrodužstvím a dosáhnout cíle. Dosáhnout, sloužit, pracovat a potom se rozloučit. Nejprve dobrudružství, velkodušnost. Chci poděkovat vám všem, dobrovolníkům a sponzorům za všechno, co jste vykonali. Děkuji za hodiny modliteb, které jste vynaložili, neboť vím, že tento Světový den si vyžádal spoustu práce, ale také hodně modlitby. Děkuji volontérům, kteří věnovali čas modlitbě, že jsme mohli jít vpřed.
Děkuji kněžím, kteří vás provázeli; děkuji řeholnicím, které vás doprovázeli; zasvěceným osobám; a děkuji vám, kteří jste se pustili do tohoto dobroudružství s nadějí, že to dokážete a dosáhnete cíle.
Biskup (mons. Muskus – koordinátor organizačního výboru SDM - pozn.překl.) během své promluvy před chvílí řekl jednu lichotku (piropo), že jste „naděje budoucnosti“. A je to pravda! Avšak pod dvěma podmínkami.... Chcete být nadějí budoucnosti nebo ne? Ano? Jste si jisti? (odpovídají: ano). Tedy ty dvě podmínky! Netřeba platit předem. Nikoli. První podmínkou je mít paměť; klást si otázku, odkud přicházím. Paměť svého lidu, paměť své vlastní životní historie. Svědectví druhé dobrovolnice bylo touto pamětí naplněno, bylo plné paměti. Paměť ušlé cesty, paměť toho, co jsem dostal od dospělých. Mladý člověk bez paměti nemůže být nadějí budoucnosti. Je to jasné? (odpovídají: ano).
Někdo řekne: „Otče, ale jak to udělat, abych měl paměť? – Mluv se svými rodiči, mluv s dospělými, ale především se svými prarodiči. Je to jasné? Chcete-li být nadějí budoucnosti, musíte převzít pochodeň svého dědy a babičky. (volají: bravo). Je to jasné?
Slibujete mi, že při přípravě Panamy budete mluvit více se svými prarodiči? (odpovídají: ano) A pokud prarodiče již odešli na věčnost, budete mluvit se starými lidmi a ptát se jich? (odpovídají: ano) Ptejte se jich, protože oni jsou moudrostí lidu. Být nadějí tedy nejprve vyžaduje mít paměť. Vy jste naděje budoucnosti – řekl vám biskup.
Druhá podmínka: pokud jsem pro budoucnost nadějí, mám paměť. Zbývá však přítomnost. Co mám dělat v přítomnosti? Mít odvahu, mít odvahu! Být odvážný, být odvážný! Nebát se. Vyslechli jsme jedno svědectví na rozloučenou, svědectví našeho přítele, který onemocněl rakovinou. Chtěl být tady! Nedorazil, ale měl odvahu, odvahu neustále bojovat i za těch nejhorších podmínek. Tento mladík tu dnes není, ale zasel naději budoucnosti. Pro přítomnost je tedy třeba odvaha. Pro přítomnost je třeba co? (odpovídají: odvaha) Smělost, odvaha. Je to jasné?
A tudíž, máte-li... Co to bylo to první? (odpovídají: paměť). A máte-li co? (odpovídají: odvahu). A budete nadějí? (odpovídají: budoucnosti) Je všechno jasné? Dobře.
Já nevím, zda v Panamě budu já, ale mohu vás ujistit jednou věcí, že Petr v Panamě bude. A Petr se vás zeptá, jestli jste mluvili se svými prarodiči, jestli jste mluvili se starými lidmi, abyste měli paměť, jestli jste měli odvahu a smělost čelit situacím a jestli jste zasévalli pro budoucnost. A Petrovi odpovíte (odpovídají: ano). Jasné?
Bůh vám žehnej. Díky. Díky za vše!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
