Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pane prezidente,
Vážení státní představitelé,
Vážení členové diplomatického sboru,
Vaše Magnificence páni rektoři,
Dámy a pánové,

Uctivě zdravím pana prezidenta a děkuji mu za velkorysé přijetí i za zdvořilá slova. Těší mne, že mohu pozdravit vážené členy vlády a parlamentu, univerzitní rektory, zástupce kraje a města stejně jako členy diplomatického sboru a další státní představitele. Navštěvuji vůbec poprvé středovýchodní Evropu a jsem rád, že mohu začít od Polska, které počítá mezi své syny nezapomenutelného sv. Jana Pavla II., jemuž vděčíme za ideu a podporu Světových dní mládeže. Rád mluvil o Evropě, která dýchá dvěma plícemi – sen nového evropského humanismu je sycen kreativním a harmonickým dechem obou těchto plící a společnou civilizací, jejíž kořeny nejpevněji tkví v křesťanství.

Polský národ se vyznačuje pamětí. U Jana Pavla II. mne vždy ohromoval výrazný smysl pro dějiny. Když mluvil o národech, vycházel z jejich dějin, aby vynikly poklady jejich lidství a duchovnosti. Vědomí vlastní totožnosti, nezatížené komplexy nadřazenosti, je nezbytné pro organizaci národního společenství na základech jeho lidského, sociálního, politického, ekonomického a náboženského bohatství. Podněcuje tak vznik společnosti a kultury, které uchovávají věrnost tradici a zároveň se otevírají obnově a budoucnosti. V této perspektivě jste v nedávné době slavili 1050. výročí křtu Polska. Byl to jistě silný okamžik národní jednoty, který potvrdil, že svornost – byť v názorové různosti – je bezpečnou cestou k dosažení obecného dobra celého polského národa.

Také prospěšná spolupráce v mezinárodní oblasti a vzájemné uznání dozrávají tehdy, když jsme si vědomi vlastní identity a identity druhého a když je ctíme. Dialog nemůže existovat, pokud každý nevychází ze své vlastní identity. Ve všedním životě každého jedince, a stejně tak každé společnosti, však existují dva druhy paměti – dobrá a špatná, pozitivní a negativní. Dobrou paměť nám Bible ukazuje v Magnificat, Mariině zpěvu, který chválí Pána a jeho dílo spásy. Negativní paměť naopak udržuje zrak mysli a srdce zaujatě upřený na zlo, zejména na to, kterého se dopustili druzí. Při pohledu na vaše nedávné dějiny děkuji Bohu, že jste dokázali upřednostnit dobrou paměť – kupříkladu když jste slavili padesát let odpuštění, vzájemně nabídnutého a přijatého mezi polským a německým episkopátem po druhé světové válce. Tato iniciativa, která se zpočátku týkala pouze církevních společenství, vyvolala také nezvratný společenský, politický, kulturní a náboženský proces a změnila tak dějiny dvoustranných vztahů. V tomto ohledu připomeňme také společné prohlášení polské katolické církve a moskevské pravoslavné církve – tento čin zahájil proces sblížení a bratrství nejenom mezi dvěma církvemi, ale také mezi dvěma národy.

Ušlechtilý polský národ tak ukazuje, jak dávat růst dobré paměti a vést k úpadku onu špatnou. Vyžaduje to pevnou naději a důvěru v Toho, kdo řídí osudy národů, otevírá uzamčené brány, proměňuje nesnáze v příležitosti a vytváří nové scénáře tam, kde se to zdálo nemožné. Polské dějiny právě něco takového dosvědčují – po bouřích a temnotách se vašemu národu navrátila důstojnost, aby mohl zpívat jako Židé po návratu z Babylónie: „Byli jsme jako ve snách. […] naše ústa byla plná smíchu a náš jazyk plný jásotu“ (Žl 126,1-2). Vědomí vykonané cesty a radost z dosažených cílů dodávají sílu a vyrovnanost k nakládání s výzvami dneška. Jejich řešení si vyžaduje odvahu pravdy a trvalé etické úsilí, aby rozhodovací a výkonné procesy stejně jako mezilidské vztahy vždy respektovaly lidskou důstojnost. Týká se to každé oblasti lidské činnosti, včetně hospodářství, vztahu k životnímu prostředí a způsobu, jakým přistupujeme ke složitému migračnímu fenoménu.

Posledně jmenovaný jev si žádá ještě větší přídavek moudrosti a milosrdenství, abychom překonávali strach a uskutečňovali větší dobro. Je zapotřebí zjistit, jaké příčiny vedou k emigraci z Polska, a ulehčit návrat těm lidem, kteří si ho přejí. Současně je nezbytná ochota k přijetí těch, kteří prchají před válkami a hladem, solidarita s těmi, kterým jsou upírána základní práva, včetně práva na svobodné a bezpečné vyznávání víry. Na mezinárodní rovině je zároveň nutné naléhat na spolupráci a součinnost s cílem nalézt řešení konfliktů a válek, které mnoho lidí donutily k odchodu z domovů a vlasti. Jde o to, učinit co možná nejvíce, aby se zmírnilo utrpení těchto lidí, aniž bychom polevili v práci, která se rozumně a trvale zasazuje o spravedlnost a mír a ve skutcích dosvědčuje lidské i křesťanské hodnoty.

Zvu polský národ, aby ve světle své tisícileté historie pohlížel s nadějí do budoucnosti a na otázky, se kterými se musí vyrovnávat. Takovýto přístup navodí atmosféru vzájemné úcty mezi různými složkami společnosti a pozitivní konfrontaci mezi zastánci různých postojů. Kromě toho vytváří lepší podmínky k občanskému, hospodářskému a dokonce demografickému růstu, neboť sytí důvěru ve skutečnost, že svým dětem nabízíme lepší život. Naši potomci se nebudou muset jenom potýkat s problémy, nýbrž se budou radovat z krásy stvoření, z dobra, které dokážeme vykonat a šířit, z naděje, kterou jim dovedeme darovat. Sama sociální politika na podporu rodiny, základního jádra společnosti, která pomáhá nejslabším a nejchudším rodinám a podporuje je v zodpovědném přijetí života, takto nabyde ještě větší účinnosti. Život vždy zasluhuje přijetí a obranu – tyto dva přístupy musí jít ruku v ruce od početí do přirozené smrti. Všichni jsme povoláni, abychom životu projevovali úctu a pečovali o něj. Státu, církvi a společnosti na druhé straně přísluší, aby poskytovaly doprovod a konkrétní pomoc každému, kdo by se ocitl v těžké situaci, aby dítě nebylo nikdy vnímáno jako zátěž, nýbrž jako dar, a aby nejslabší a nejchudší lidé nebyli opuštěni.

Pane prezidente,
Polský národ se může spoléhat na spolupráci katolické církve, jako tomu bylo během celých jeho dlouhých dějin, aby ve světle křesťanských principů, ze kterých čerpá podnět a které ztvárnily dějiny a identitu Polska, dokázal za změněných historických okolností pokračovat v cestě, věren svým nejlepším tradicím a pln důvěry a naděje, a to i v obtížných chvílích.
Opětovně vyjadřuji svou vděčnost a přeji vám i každému z přítomných klidnou a prospěšnou službu obecnému dobru.
Kéž Panna Maria Čenstochovská žehná Polsku a chrání jej!

Přeložila Jana Gruberová

Další články z podrubriky Promluvy