Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drahý bratře,
nejvyšší patriarcho a katoliku všech Arménů,
nejdražší bratři a sestry v Kristu!

S pohnutím jsem překročil práh tohoto svatého místa, které je svědkem dějin vašeho národa a centrem vyzařujícím jeho spiritualitu. Považuji za cenný Boží dar, že mohu přistoupit ke svatému oltáři, z něhož se do Arménie šířilo Kristovo světlo. Zdravím katolika všech Arménů, Jeho Svatost Karekina II., a ze srdce mu děkuji za vítané pozvání k návštěvě svatého Ečmiadzinu. Zdravím také arcibiskupy a biskupy arménské apoštolské církve a všem děkuji za srdečné a radostné přijetí, které jste mi prokázali. Děkuji, Svatosti, že jste mne přijal ve svém domě – toto znamení lásky výmluvně a mnohem více než veškerá slova vypovídá o tom, co znamenají přátelství a bratrská láska.

Při této slavnostní příležitosti děkuji Pánu za světlo víry, zažehnuté ve vaší zemi, víry, která Arménii propůjčila její zvláštní identitu a učinila z ní nositelku Kristova poselství mezi národy. Kristus je vaší slávou, vaším světlem, sluncem, které vás ozářilo a darovalo vám nový život, provázelo vás a podporovalo, zejména ve chvíli největší zkoušky. Skláním se před milosrdenstvím Pána a jeho přáním, aby se z Arménie stal první stát, který přijal křesťanství jako své náboženství již od roku 301 – tedy v čase, kdy v římské říši ještě běsnilo pronásledování.

Víra v Krista nebyla pro Arménii jakýmsi oděvem, který si může podle okolností a výhodnosti obléci či svléci, nýbrž ustavující skutečnost její totožnosti, dar nesmírného dosahu, který je třeba radostně přijmout a v síle závazně uchovávat, i za cenu vlastního života. Jak napsal sv. Jan Pavel II., „křtem arménského společenství […] se rodí nová identita národa, která se stane zakládající a neoddělitou součástí samotné arménské existence. Od té doby není myslitelné, aby mezi složkami této identity nevystupovala víra v Krista jako podstatný ustavující prvek“ (Apoštolský list k 1700. výročí křtu arménského národa, 2. února 2001). Kéž vám Pán žehná za toto zářné svědectví víry ve výmluvném a svatém znamení mučednictví, které vždy bylo trvale přítomné v dějinách vašeho národa a které příkladně ukazuje mocnou účinnost a plodnost křtu, obdrženého před více než tisíci sedmi sty lety.

Děkuji Pánu rovněž za cestu, kterou katolická a arménská apoštolská církev uskutečnily prostřednictvím upřímného a bratrského dialogu, s cílem dospět k plnému sdílení eucharistického stolu. Kéž nám Duch Svatý pomáhá k dosažení oné jednoty, za kterou se náš Pán modlil – aby všichni jeho učedníci byli jedno, aby svět uvěřil. Rád zde připomínám rozhodný podnět, který k zintenzivnění vztahů a posílení dialogu mezi našimi oběma církvemi v nedávné době podali Jejich Svatosti Vasken I. a Karekin I. a papežové sv. Jan Pavel II. a Benedikt XVI. K obzvláště významným etapám tohoto ekumenického úsilí náleží uctění svědků víry 20. století v rámci Svatého roku 2000, předání relikvie sv. Řehoře Osvětitele, Otce křesťanské Arménie, Vaší Svatosti pro novou jerevanskou katedrálu, společné prohlášení Jeho Svatosti Jana Pavla II. a Vaší Svatosti, podepsané právě zde ve svatém Ečmiadzinu a návštěvy, které Vaše Svatost vykonala do Vatikánu u příležitosti důležitých událostí a vzpomínkových obřadů.

Svět je bohužel poznamenán střety a rozmíškami a rovněž závažnými formami hmotné i duchovní chudoby, která zahrnuje také zneužívání lidí, včetně dětí a starých lidí. Od křesťanů se očekává svědectví vzájemné úcty a bratrské spolupráce, které by v každém svědomí mělo rozzářit moc a pravdu Kristova zmrtvýchvstání. Trpělivé a stále se obnovující úsilí o plnou jednotu, posílení společné iniciativy a spolupráce všech Pánových učedníků zaměřená na obecné dobro jsou jako světlo třpytící se v temné noci a výzvou, abychom také stávající rozdíly prožívali v milosrdné lásce a vzájemném porozumění. Ekumenický duch nabývá příkladné hodnoty také mimo viditelné hranice církevního společenství a stává se pro všechny silnou pobídkou k urovnání neshod prostřednictvím dialogu a doceněním toho, co vzájemně spojuje. Kromě toho brání tomu, aby se s vírou manipulovalo a používalo jí jako prostředku, protože zavazuje k odhalení ryzích kořenů víry a ke sdílení, obraně a hlásání pravdy v úctě k důstojnosti každého člověka, a to způsobem, na kterém jsou patrné ona láska a spása, které máme v úmyslu šířit. Takto poskytujeme světu – který toho má naléhavě zapotřebí – přesvědčivé svědectví, že Kristus žije a působí, že je schopen otevírat stále nové cesty smíření mezi národy, civilizacemi a náboženstvími. Skutečnost, že Bůh je láska a milosrdenství, se takto potvrzuje a nabývá na důvěryhodnosti.

Drazí bratři, když síla Kristovy lásky podněcuje a povzbuzuje naše jednání, vzrůstá vzájemné poznání a úcta, vytvářejí se lepší podmínky k plodné cestě ekumenismu a zároveň se každému člověku dobré vůle a celé společnosti ukazuje konkrétní cesta, kterou je možné se ubírat při slaďování konfliktů, které působí rozkol v občanském životě a vedou k obtížně napravitelným roztržkám. Kéž Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána, Ježíše Krista, na přímluvu Nejsvětější Panny Marie, sv. Řehoře Osvětitele, „světelného sloupu svaté církve Arménů“, a sv. Řehoře z Nareku, učitele církve, žehná vám všem a celému arménskému národu a stále jej uchovává ve víře, kterou obdržel od svých otců a kterou v běhu staletí slavně dosvědčoval.

Přeložila Jana Gruberová

Další články z podrubriky Promluvy