Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. „Země z mezinárodního hlediska stále více izolovaná. Země v podstatě ve válečném stavu, která polovinu hrubého domácího produktu investuje do vojenství. Země žijící s hlubokou ranou genocidy, je v konfliktu s Ázerbájdžánem kvůli Náhornímu Karabachu a v posledních letech velkoryse a s námahou přijímá syrské Armény, prchající z oblastí dobytých samozvaným islámským státem. Národ s nesmírným potenciálem, který však potřebuje spojence a porozumění.“ Tak charakterizuje dnešní Arménii Franca Giansoldati, novinářka a vatikanistka italského listu Il Messaggero a autorka knihy o genocidě Arménů (La marcia senza ritorno, il genocidio armeno, Salerno editrice 2015). Studii ještě před vydáním přečetl papež František a zaslal autorce písemné poděkování, které je v knize publikováno.

V rozhovoru pro Vatikánské rádio vysvětluje důvody vedoucí k popírání genocidy, „velkého zla“, jak Arméni nazývají tragédii, která před sto lety stihla jejich národ:

„Arménské hranice s Tureckem jsou uzavřené, protože turecká vláda neuznává genocidu a odmítá historickou odpovědnost za tyto události. Za tímto negacionistickým postojem se skrývá velký problém finančního odškodnění, ale také problém psychologické povahy, totiž potíž plynoucí ze zpochybnění vlastních národních kořenů. Tři turečtí ministři, kteří zosnovali plán vyhlazení Arménů jsou ještě dnes oslavováni v řadě tureckých měst, kde náměstí a ulice nesou jejich jména.“

Franca Giansoldati se ve své knize opírá o důkladná studia dokumentů uložených v archivech Svatého stolce, které historikům zpřístupnil o. Georges-Henri Ruyssen SJ. Jde o rozsáhlý fond, který potvrzuje autentičnost dramatu z roku 1915, ukazuje, že skutečně docházelo k vyhlazovaní arménské populace podle předem stanoveného plánu, říká autorka.

„Dnes už není možné popírat to, co se stalo. Při četbě těchto svědectví se statistiky mění v lidské tváře, z mlčení povstávají ženy a dětí a nedokážete se ubránit dojetí. Masakr má počátek v nenávisti po desetiletí potlačované, která však z politických důvodů propukne na začátku I. světové války a obrací se proti arménským elitám, když Turecko, těžce zadlužené po válce s Řeckem, označí arménské křesťany za spojence nepřátelského Ruska. Velký pochod, velká deportace bez cíle, bez jídla a vody, se tak stává „konečním řešením“, které je nenákladné – a strašlivé.“

Obyvatelé Arménie dnes opravdu potřebují mír, z rozhovoru s běžnými lidmi je to zřejmé. Všichni si přejí zlepšení situace, ale pragmatická politika nadále převažuje, dodává Franca Giansoldati. A jaké renomé má v Arménii římský biskup?

„K papeži Františkovi chovají hlubokou vděčnost za to, že vyslovil pravdu, že užil slovo „genocida“ a připomněl půl druhého milionu lidí, za které se pak modlil u sv. Petra s patriarchou a katholikem všech Arménů, Karekinem II. Doufejme, že tato cesta povede k zamyšlení také v sousedních zemích – v Turecku a Ázerbájdžánu. Doufejme, že modlitba a holubice, které František a katholicos v neděli vypustí na svobodu pod horou Ararat budou skutečně předzvěstí pokoje v celé této oblasti.“

Hovořila autorka knihy o arménské genocidě, italská novinářka Franca Giansoldati.

(job)