„
To čiňte na mou památku“ (1
Kor 11,24.25).
Tento Ježíšův příkaz ustanovení eucharistie podává apoštol Pavel dvakrát, když píše Korintské obci. Je to nejstarší svědectví Kristových slov při Poslední večeři.
„To čiňte“. To znamená vezměte chléb, vzdávejte díky a lámejte; vezměte kalich, vzdávejte díky a podávejte. Ježíš přikazuje opakovat gesto, kterým ustanovil památku své Paschy a kterým nám daroval svoje Tělo a svoji Krev. A toto gesto se dostalo až k nám. Podmětem činění eucharistie je vždycky Ježíš, ale uskutečňuje se skrze naše ubohé ruce, pomazané Duchem svatým.
„To čiňte“. Již dříve Ježíš žádal po apoštolech, aby činili to, o čem měl sám jasno v poslušnosti k Otcově vůli. Slyšeli jsme to před chvílí v evangeliu: „Vy jim dejte jíst“ (Lk 9,13). Ve skutečnosti je to však Ježíš, který žehná a láme chleby, dokud nenasytí všechen lid. Pět chlebů a dvě ryby však nabízejí jeho učedníci. A Ježíš to chtěl právě takto: místo, aby rozpustili zástup, měli dát k dispozici to málo, co měli. A potom další gesto: zbylé kousky chleba, které lámaly svaté a ctihodné ruce Pána, procházejí nuznýma rukama učedníků, kteří je rozdávají lidem. Činí to také spolu s Ježíšem a „dávají jíst“ spolu s Ježíšem. Je zřejmé, že tento zázrak nemá jenom utišit hlad jediného dne, nýbrž je znamením toho, co Kristus zamýšlí vykonat pro spásu celého lidstva darováním svého těla a svojí krve (srov. Jan 6,48-58). Přesto je však vždycky zapotřebí, abychom učinili ona dvě drobná gesta: nabídli trochu chleba a ryb, které máme, obdrželi z Ježíšových rukou lámaný chléb a rozdali jej druhým.
Lámat – to je další slovo, které vysvětluje význam slov „to čiňte na mou památku“. Ježíš se vydal, vydává za nás. A žádá nás, abychom se dali a vydali za druhé. Právě „lámání chleba“ je obrazem, rozpoznávacím znamením Krista i křesťanů. Vzpomeňme na Emauzy: poznali jej „při lámání chleba“ (Lk 24,35). Připomeňme si první Jeruzalémskou obec: „Setrvávali.. v lámání chleba“ (Sk 2,42). Eucharistie je středem a formou života církve od samotného počátku. Pomysleme však také na všechny svaté a světice – proslulé i anonymní – kteří „lámali“ sami sebe, svůj život, aby „dali jíst“ bratřím. Kolik maminek a tatínků spolu s chlebem, nakrájeným na domácím stole, lámalo svoje srdce, aby vychovali děti a vychovali je dobře! Kolik křesťanů jako zodpovědných občanů lámalo svůj život, aby bránilo důstojnost všech, zejména těch nejchudších, odepsaných a diskriminovaných! Odkud se jim dostává sil na to všechno? Právě z eucharistie, silou lásky vzkříšeného Pána, který pro nás také dnes láme chléb a opakuje: „To čiňte na mou památku.“
Ať rovněž gesto eucharistického procesí, které zakrátko učiníme, odpoví na tento Ježíšův příkaz. Gesto učiněné na Jeho památku, gesto nasycení dnešního zástupu, gesto lámání naší víry a našeho života jakožto znamení Kristovy lásky k tomuto městu a k celému světu.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
