Řím.
Itálie si dnes připomíná odchod nacistických vojsk v dubnu roku 1945 a slaví „Den osvobození“. Předchozí rok – 1944 – byl přitom nejkrvavější z celé války. Při vyvražďování celých obcí, na kterém se podíleli němečtí nacisté stejně jako italští fašisté, zemřely tisíce civilistů, a to zejména v krajích Toskánsko a Emilia Romagna. Sedmdesát let po těchto událostech zpřístupnila italsko-německá historická komise jejich novou databázi. Projekt spolufinancovala německá vláda a podílelo se na něm více než 90 badatelů. Šetření se týkalo více než pěti tisíc jednotlivých epizod po celém území Itálie a kde to bylo možné, zjišťovalo identitu obětí i jejich katů. Jak vysvětluje vedoucí projektu,
Paolo Pezzi z univerzity v Pise, v letech 1943-45 přišlo o život 23 tisíc bezbranných civilistů. Mezi nimi také více než sto dvacet kněží a řeholníků.
“Malá část kněží pracovala v odboji, jiní spolupracovali s partyzány. Mnozí však byli zabiti, protože jednoduše neopustili své společenství, když nastalo hromadné vraždění. Byla to forma pastorace. Zejména v Toskánsku, které tou dobou bylo velice silně zasaženo tímto krveprolitím, přišlo nařízení od tamní biskupské konference, že kněží mají zůstat na místě a nesmí odejít.“
Takzvaný Atlas násilí je zpřístupněn prostřednictvím internetových stránek v různých jazycích, aby čísla nezůstala jen čísly, nýbrž mohla tvořit živou součást lokální paměti a školního vyučování. Italsko-německá historická komise usilovala o kritickou dějinnou analýzu a společné zpracování válečné minulosti. Zmíněný projekt vítá jako příspěvek k nové „kultuře paměti“ rovněž německá velvyslankyně v Itálii, Susanne Wasum-Rainerová:
“Jsme velice šťastní, že tento projekt vznikl, protože z našeho pohledu je krajně důležité uctít jednotlivé oběti a udržovat v povědomí jejich památku. Ale samozřejmě také zpracovat minulé události tak jasně, jak jen to je možné.“
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
