Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Opravdový úspěch – tak označil arcibiskup archivář a bibliotekář Jean-Louis Bruguès svou nedávnou misi do Turecka, jejímž cílem bylo seznámit s prací Vatikánské apoštolské knihovny a tajného archivu. Cestu do Turecka tak lze považovat za další etapu v rámci takzvané „diplomacie knihy a kultury“, která nastupuje tam, kde oficiální diplomacie selhává. Dejme tedy slovo francouzskému arcibiskupovi:

“S knihovnou se pojí jedno praktické nařízení – poté, co se nový velvyslanec představí u papeže a kardinála státního sekretáře, zamíří do knihovny. Jsme na třetí úrovni při diplomatických návštěvách. Nový turecký velvyslanec po svém jmenování daroval do knihovny nějaké svazky a zároveň mne pozval do Turecka, abych tamní publikum seznámil s naší prací. Nesmíme zapomenout, že turecké veřejné mínění pohlíží na Svatý stolec a Vatikánský archiv spíše negativně – domnívá se, že tajný archiv skrývá tajemství, které církev nechce odhalit na veřejnosti. Pozvali mne do Istanbulu, kde jsem v krásné budově Akademie výtvarných umění přednášel pro čtyři sta studentů. Řekl jsem jim, že Vatikánská knihovna i archiv jsou otevřeny všem badatelům, včetně tureckých, a že tedy u nás mohou pracovat. Sklidil jsem nadšené ovace. Další zastávkou na cestě byla někdejší Smyrna, dnes Izmir, která má nového arcibiskupa – dominikána. Také tam jsem přednášel a potom jsme slavili liturgii Popeleční středy v tamní katedrále, která už dnes není příliš navštěvovaná. Blízkovýchodní katolické společenství se opravdu oslabuje…

Co vaše cesta znamená z diplomatického hlediska?

“Knihovna má svůj vědecký rozměr – z výzkumných a studijních účelů k nám ročně přichází zhruba 15 tisíc badatelů. Pak je tu ale ještě druhý rozměr, který jsem v počátku svého působení dostatečně nechápal – totiž skutečnost, že kultura je v některých případech – těch nejtěžších a nejtragičtějších – jediný způsob, jak vytvářet mosty tam, kde by jiné činnosti lidské mysli mohly klást odpor, rozdělení a hranice. Cestou do Turecka, kde, opakuji, vládne o církvi negativní mínění, jsem chtěl poukázat na otevřenost církve skrze kulturní kanály.“

Turecká etapa se tak stává součástí širšího projektu, který jste vícekrát nazval „diplomacií knihy a kultury“…

“Ano, téměř tři roky vyvíjíme tuto politiku, která má trojí rozměr. První se týká východního pravoslaví – byl jsem pozván vládami Bělehradu, Sofie i Bukurešti a také tamními patriarchy, kteří mne požádali o pomoc při rekonstrukci národní paměti, zničené válkou, při které vyhořely anebo byly zničeny národní knihovny. To je tedy první a velmi zajímavý rozměr, kdy pravoslavné církve žádají Vatikán – všeobecnou katolickou církev – o pomoc a podporu. Vatikánská knihovna se tak stává jakousi mateřskou institucí pro národní a církevní knihovny. Druhá dimenze je latinskoamerická. Před třemi týdny mne nový uruguayský velvyslanec požádal, aby Vatikánský archiv přijal odbornici, zodpovědnou za tamní národní archiv. Tato paní se chce seznámit s naším stylem práce, přijímáním badatelů, restaurátorstvím a podobně. Zůstane u nás několik týdnů, aby poznala model Vatikánské knihovny. A za třetí směřujeme na Dálný východ – vloni jsme představili krásnou výstavu v Tokiu a na léto přístího roku připravujeme putovní výstavu po Číně, která tamní veřejnosti předloží staré rukopisy z naší knihovny v digitalizované verzi.“

Uvedl pro naše mikrofony archivář a bibliotekář svaté církev, arcibiskup Jean-Louis Bruguès.

(jag)